Článek
Mohlo to být pro Česko dokonce stříbro, kdyby ve finiši Viktora asi osmdesát metrů před cílem nechytil tzv. kraba. Loď po chybném záseku jeho vesla zpomalila a o patnáct setin ji na cílové pásce předjela mohutně finišující maďarská posádka Szabó, Furko. „Krab, nekrab, finále se nám povedlo. Pro nás oba je to zlatý bronz. Teď jsme v sedmém nebi, nebo jak se to říká, když si člověk splní velký sen," vykládal 40letý Kopáč už s medailí na krku.
„V první chvíli mě napadlo, že jsem to úplně pos..... Ke konci jsem vytuhnul a nedokázal tahat ruce ani nohy. Naštěstí nám to jen změnilo barvu medaile," říkal o osm roků mladší Viktora, jenž dal původně veslování sbohem už před čtyřmi lety. „Začalo mi ale chybět, loni jsem si koupil loď, abych si mohl kdykoli zajít na vodu a najednou přišla šance pokusit se jet ještě na mistroství světa. Přece jen mám už ale svou profesi a doma dvě malé děti, takže jsem musel žádat rodinu o souhlas," usmíval se strok české lodi.
„Když jsem před třemi lety na dvojce bez, tehdy ještě s Honzou Hájkem, neukočíroval v hlavě finále na šampionátu v Ottensheimu, byl to pro mě s pátým místem dost hořký konec. Jsem rád, že jsem v sobě našel motivaci se vrátit a objevil parťáka, se kterým jsem si to ohromně užili. Nečekal bych, že do toho Milan se mnou půjde," tvrdil Kopáč, pro nějž byl impulsem i ručník z MS 1993 v Račicích, který našla na půdě babička.
„Z mé strany byl trénink složitější, přece jen sloužím v Pardubicíh a dojíždět do Prahy bylo náročné. Poslední tři týdny jsem to zintenzivnil, nakonec to klaplo," uvedl Viktora, jenž sbírá úspěchy i v požárním sportu. „Pomáhá mi udržovat kondici," líčil, když si vzal při cestě ze stupňů vítězů do náručí tříletého syna. „Přijel s dědou a babičkou. Přítelkyně musela s tím menším, který je nemocný, zůstat doma, ale určitě držela palce u televize," usmíval se.
„Občas jsem u vody slyšel, že trénujeme málo, ale snad jsme tady všem ukázali, že opak byl pravdou," tvrdil Kopáč, který řídí i program veslařského svazu zaměřený na podporu mládeže. „Chtěl jsem nastupující generaci inspirovat, že když člověk chce, dá se dokázat moc. Také jsem vděčný, že mi doma dovolili ještě jednou zkusit do toho jít. Ta medaile je odměnou i pro ně," řekl Kopáč a dojatě pohladil šestiletou dceru.
