Synek slavil zlato na party s finálovými soupeři. Drysdale byl kyselej, říká český skifař

Veslařské medaile mají pořád stejný design už od sedmdesátých let, kdy se začalo jezdit mistrovství světa. Naštěstí na rubu té placky je vždycky napsáno, odkud je, takže se mi moje zlata nepletou.

Jo, bude ležet doma v krabici úplně nahoře (smích). Já jsem sběratel, ne vystavovatel. Cenná je pro mne především sportovní hodnotou. Lidi z veslařské federace říkali, že těch 34 setin mezi mnou a Drysdalem byl nejtěsnější dojezd finále skifařů za posledních patnáct let.

Hodně lidí mi už asi nevěřilo, taky jsem o sobě zapochyboval. Byl jsem zvyklý vyhrávat, ale najednou to nešlo. Hlavně hlava asi nebyla stoprocentně nachystaná, před mistrovstvím světa jsem se sám na sebe fakt už naštval, pořádně se do toho opřel a vida, nejdůležitější závod roku byl můj.

Když se mě právě Drysdale před závodem ptal, jak jsem na tom s formou a jestli jsem už našel ten drajv a šmrnc, tak dostal odpověď, že udělám všechno pro jeho stříbro. Koukal se divně, ale mám pocit, že se mnou už moc nepočítal, možná mě i trochu podcenil. Po závodu vypadal dost kyselej. Rozhodně nebyl happy, ale já měl radost velikou.

Byli jsme na tradiční veslařské party. Mirka Knapková tam s námi mohla být jen chvilku, na symbolické jedno pivko, protože musela letět brzy ráno. My to ale pak táhli s mými finálovými soupeři Olafem Tuftem a Damirem Martinem. Spal jsem sotva půl hodiny, ale bylo to moc fajn.

Mahé na party vůbec nedorazil a zklamání asi rozdýchával v přítomnosti své roční dcerky, kterou tam ve Francii měl. Ale chápu jeho smutek. Moc chtěl rekordní šestý titul, možná se mu už nepodaří nikdy získat. Bůhví, jestli bude po olympiádě ještě závodit.

Prý na mě čeká sladká odměna. Manželka slíbila tiramisu, to ona dělá výborný....

Určitě, do půlky října se chystám nic nedělat. Tedy sportovně. Jinak ještě předtím, než někam pojedeme, budu doma betonovat. Kamarád mi vykopal díru na bazén, tak musím udělat základovou desku. Manuální práce mě baví, užiju si to. Těším se i na obyčejné lenošení, asi naberu i nějaká kila, to ale vůbec nevadí.

Koncem říjnu pojedu ve Philadelphii exhibici na 700 metrů, tam se znovu potkáme s Drysdalem, ale jde o takový sranda závod, na ten trénovat určitě nebudu. Těším se vzápětí i do Bernu, kde se jede s hromadným startem, vystřelí se z děla a veslujete devět kilometrů.

Ještě to je ve hře, že bychom někdy v listopadu se šéftrenérem Chalupou vyrazili na dvojskif. Rád bych si to veslování v mořských vlnách zkusil, ale zasáhlo by to do kondiční části přípravy na novou sezónu, tak to ještě musím probrat s trenérem Dolečkem. Musíme to zvážit. Je to daleko, vzalo by to dva týdny tréninku. Kdyby nebylo před olympijským rokem, tak bych jel určitě, takhle je to zatím padesát na padesát.

Asi jo, pro mě je Rio opravdu velký cíl. Olympijské zlato je vlastně to jediné, které mně ve sbírce chybí. Stříbrná medaile z olympijských her je sice taky pěkná, ale potřetí za sebou ji mít nechci. Až po olympiádě se rozhodnu, jestli ještě budu veslovat dál.