Článek
Užívala jste si dlouhé čekání na prvním místě?
Ano, ale říkala jsem si, že určitě spadnu někam na čtvrté místo. Udělala jsem v semifinále chybu a šťouchla vnitřní tyč, ve finále jsem to chtěla napravit a štouchla na vnější. Celá já. Když chci napravit chybu, přeženu to druhým způsobem, tak jsem si říkala, že si za tohle budu hodně nadávat.
Běželo vám hlavou, že taková chvíle třeba už v kariéře nemusí přijít?
To jsem v hlavě neměla. Já věděla, že mám na to v desítce jezdit, i když už to nevyjde pokaždé. Ale byla jsem přesvědčená, že na placku to asi neklapne, bude to těsné a ten šťouch mě bude mrzet.
Zase jste posunula rekord, co se týče nejstarší závodnice na stupních vítězů.
Fajn. Spousta lidí mi fandí, ale taky se setkávám s tím, že mě spousta lidí odsuzuje. Proto jsem ráda, že jsem jim dokázala, že i když nepatřím mezi největší favoritky, jsem schopná v desítce jezdit. A tam už ta šance na medaili vždycky existuje.
Je umístění na stupních velkým povzbuzením směrem k dalším závodům?
Velkou. Měla jsem radost i ze šestého místa v Londýně, ostatně to byl jeden z důvodů, proč jsem do téhle sezóny šla, chtěla jsem se na olympijskou trať vrátit a zajezdit si na ní. To byl velmi světlý moment a tohle třetí místo ho samozřejmě výrazně převýšilo.
Brala jste Světový pohár v Troji jako jeden z vrcholů sezóny?
Určitě ano. Ten největší bude samozřejmě na podzim mistrovství světa v Americe, ale to je až za tři měsíce. Tohle byl vrchol té první půlky a myslím, že domácí fanoušci si dobré výsledky zasloužili, protože úžasně fandili. Atmosféra je tady mimořádná a jsem strašně ráda, že jsem se jim tou medailí odvděčila. I samotné vyhlášení jsem si doma užila mnohem víc.