Článek
Mohla by se titulovat jako dívka velkých závodů a pevných nervů, Satková se ale podobným označením brání. „Může se to tak zdát, ale já jsem velká trémistka. Ani byste nevěřili, co se mi honí na startu hlavou. Jestli to nepokazím, jestli můžu zajet tak rychlý čas jako holky,“ vyprávěla s úsměvem.
Na světový šampionát ale zvládla hlavu vyladit dokonale. Zatímco hvězdná Australanka Jessica Foxová či česká jednička Tereza Fišerová uvízly v semifinále, Satková z něj postoupila čtvrtým časem a ve finále po další čisté jízdě ještě zrychlila.
Po průjezdu cílem byla třetí a čekala, jestli ji ještě někdo sesadí. „Byla jsem napjatá, ale jak dojela poslední závodnice, vyhrkly mi slzy a já byla naprosto šťastná,“ popisovala.
Jednou z prvních gratulantek v cíli byla její sestra Martina, která v Čunovu absolvovala závody ve slalomu i sjezdu, v němž skončila třetí. „Jen mě objala, vlastně ani nic nemusela říkat. Ta radost na jejím obličeji byla vidět,“ popisovala mladší ze sesterské dvojice, zatímco se jí na krku houpal světový bronz.
„Pořád nějak nemůžu uvěřit, že patří mně. Ani tu medaili nechci sundat, asi s ní půjdu dneska i spát,“ plánovala s úsměvem. A až se jí nabaží, může si jí vystavit vedle evropského zlata. Která medaile má pro ni větší hodnotu? „Asi tahle, přece jen je tu celý svět,“ říkala s odkazem na loňský pražský šampionát, kde kvůli covidovým omezením chybělo několik výprav.