Článek
Šesté místo při premiéře na vrcholné akci asi berete všemi deseti.
Kdyby mi to někdo řekl před závodem, asi bych se mu hodně zasmál. Užíval jsem si tu každou jízdu, vůbec na mě nebyl tlak.
S jakým přáním jste do Tacenu vůbec jel?
S tím, že bych byl hrozně rád, kdybych postoupil z kvalifikace, ale ani s tím jsem nepočítal. A vyšlo to z první jízdy, postup do finále byl úplně nejlepší pocit.
A z finálové jízdy jste měl jaký pocit?
Nevyšla úplně podle plánu, ale šesté místo je super. Měl jsem šťouch v osmé bráně, o kterém jsem ani nevěděl. Ale ten by stejně nic neřešil, nejel jsem moc dobře, málem jsem se i převrátil…
Máte už evropské zlato i světové stříbro mezi juniory. Jaké teď bylo stát na startu v desítce nejlepších evropských kanoistů?
Skvělé. Sám jsem pokukoval po Martikánovi a dalších. To je super zkušenost do dalších závodů, juniorských i dospělých.
Před finále jste navíc musel řešit problém s pádlem.
Po semifinále mi prasklo, ani nevím kde, ale stihli ho naštěstí spravit a neměl jsem s tím problém.
Jak byste se charakterizoval jako kanoista? Jezdíte rád na riziko jako třeba kajakář Jiří Prskavec?
Na singlkanoi to občas ani není potřeba. I když ve finále jsem si dneska říkal, že do toho zkusím šlápnout ve stylu buď všechno, nebo nic.
Co je vaše největší přednost?
Asi to, že se dokážu vypořádat se stresem. Nejsem na startu vyklepaný, snažím se jet klidnou jízdu, což většinou stačí. Jsem spíš technik, než že bych používal hrubou sílu, i když dneska mi dole síla už trochu chyběla. Nejsem úplně tréninkový typ, jezdím spíš na dobrý pocit. A dobré jídlo. (úsměv)
Zejména návštěvy McDonaldu jsou prý vaše slabost.
To je pravda.
Jaký máte rekord?
Zvládl jsem jedenáct cheeseburgerů, asi za půl hodiny.
Trenér neprotestoval, že to pak musíte vyběhat?
Trenér si většinou dá cheeseburgera taky, i když jednoho. A běhání úplně nemusím, radši to jdu vypádlovat. (úsměv)
