Článek
Před dvanácti lety jste vybojovala zlatý double v Augsburgu vy, teď se to povedlo Kateřině Kudějové…
Hilgertová: Také musím říct, že mi předtím Vanda Štěpánková poslala na facebook fotku nás tří z Augsburgu a psala, že je pěkně štvu s Irčou (Pavelkovou), jak je vyměňuju pořád za mladší modely a stále vyhrávám, ale že to tedy při sklence vína zkousnou a že mi přejí, ať se na tomhle mistrovství usmívám stejně jako na fotce z Augsburgu. A musím říct, že díky holkám to zase vyšlo.
Kolik jste toho v hlídkách společně natrénovaly?
Vojtová: Z našeho pohledu platilo, že čím míň jízd před závodem absolvujeme dohromady, tím lépe. Díky tomu, že jsme to sjely dvakrát, jsme se možná naladily akorát.
Hilgertová: Také si myslím, že když je hodně těžká trať jako ta dnešní, hodně záleží na individuálním výkonu každé z nás. Kdyby byla trať jako ta kvalifikační, bylo by důležité zůstat blíž u sebe, jet plynule a opravdu zkracovat, ale tady bylo důležité neudělat nikde chybu a to se nám podařilo.
Jak moc daly zabrat tři jízdy na tak náročné trati během jednoho dne?
Hilgertová: Já myslela, že to bude horší. Ruce mě bolely hodně, ale nakonec pauza před hlídkou byla docela dlouhá. Člověk si trochu odpočine, ruce bolí, ale za ty dvě minuty to dáte.
Vám, Kateřino, tuhly ruce už před zlatým individuálním finále…
Kudějová: Na tom závodě to bylo docela vidět, všude jsem byla pozdě. Ale musím říct, že mě možná bolely víc před tou finálovou jízdou.
Vojtová: My Kaču musely nahánět ještě na start, protože si tam povídala s fanoušky. (úsměv)
Kudějová: Byla jsem na dopingu, paní mě nechtěla pustit, všechno jí dlouho trvalo, tak jsem se bála, že už nestihnu start. Ale naštěstí jsem se nepotřebovala rozjíždět… Akorát se mi chtělo hrozně na záchod, na startu jsem myslela, že už to nezvládnu.
Po vašem individuálním zlatu jste se spíš bála, že vzorek nestihnete odevzdat.
Kudějová: Právě, že hodně pijete předtím, zajdete si na dopink, vyčůráte se a pak se vám chce každých pět minut. Tak to bylo super… (úsměv)
Bylo pro vás těžké po zlaté euforii přepnout zase do závodního módu?
Kudějová: Musím říct, že to bylo hodně těžké. Vůbec jsem se nemohla soustředit, jak jsem se rozjížděla, to bylo hrozné. Na startu už jsem si říkala, že je poslední šance se zkoncentrovat.
Hilgertová: Já jí říkala, že není třeba si před hlídkami znova mentálně projíždět trať, že to v sobě z těch dvou jízd má a jakmile vjede do branek, naskočí jí to. Myslím, že to zvládla v pohodě.
Veroniko, vy jste v semifinále dlouho útočila na postup do elitní desítky, závěr trati vám nevyšel. Hlídky vám zvedly náladu?
Vojtová: Určitě jsem si dost spravila chuť. Byla jsem hodně zklamaná, trať se mi jela dobře na to, jak byla těžká a kolik jsem toho tu natrénovala. Ale došly mi síly v závěru…
Teď už jen, aby hlídky byly olympijskou disciplínou…
Všechny: Kéž by.
Hilgertová: Já myslím, že by si to zasloužily, ale jak tam dostat tři lidi v kategorii, to nevím…
