Hlavní obsah

Ségra, ty pojedeš na olympiádu! Boj o Paříž byl plný emocí, úžasný den završilo stříbro

Aktualizováno

Už někdejší desetibojařský velikán Roman Šebrle říkával, že lépe se soupeří s někým, koho nemáte rádi, než proti kamarádovi. Ve slovinském Tacenu kanoistka Gabriela Satková zažívala opačný pocit. O olympijskou místenku bojovala se dvěma ze svých nejbližších . Emotivní souboj rozhodla už v kvalifikaci a ve finále přidala titul vicemistryně Evropy!

Gabriela Satková po zisku stříbra.Video: Český svaz kanoistiky

Článek

Lublaň (od našeho zpravodaje) - Poměrně složitý nominační systém dával před mistrovstvím Evropy nejlepší pozici Satkové s Terezou Kneblovou, teoretickou šanci měla i Martina Satková. V momentě, kdy byla na startu kvalifikaci Gabriela Satková, bylo jasné, že ani jedna z jejích soupeřek finále nepojede. A pokud bude v cíli výše než Kneblová, poletí na olympiádu ona.

To ale v tu chvíli netušila. „Na startu jsem poprosila trenéra, aby mi nic neříkal, protože by se mi s tím jelo hůř,“ vysvětlovala.

Kouč Ondřej Cvikl její přání splnil. „A když jsem před startem zaslechla jméno holek od hlasatele, rychle jsem odjela, abych nic neslyšela,“ líčila. A tak když Satková protnula cílovou fotobuňku, na břehu všichni zainteresovaní věděli, že se právě stala olympioničkou.

Ale 22letá slalomová univerzálka, která by v Tacenu mohla startovat i na kajaku, to zjišťovala až po opatrných pohledech na své blízké. „Věděla jsem, že čas stačí na finále, ale nevěděla jsem, jak jely ostatní. Čekala jsem na jejich výrazy ve tváři,“ přiznávala. Až sestra jí ohlásila radostnou informaci o olympijské jistotě.

O tři roky starší Martina byla první gratulantkou, v očích měla slzy dojetí z úspěchů své sestry. A když pak Gabriela rozdávala rozhovory, ochotně odnesla její loď na vážení.

Foto: Jakub Duřt/kanoe.cz

Gabriela Satková přijímá gratulace k olympijské nominaci od své sestry Martiny.

„Marťu obdivuju, jak mě podporuje. Přitom to pro ni nemusí být jednoduché, za tím snem si taky šla. Ale je vidět, že sesterství je nade vše, ona mi přeje, já bych jí taky přála. A jsem moc ráda, že to můžeme sdílet spolu,“ oceňovala.

O pár chvil později ji přišla obejmout i Kneblová, další velký talent divoké vody. S Gabrielou Satkovou tvoří nejen při závodech nerozlučnou dvojku. „Potvrdila jsem si, že naše přátelství je opravdové. Debatám o závodech jsme se nevyhýbaly, ale bavily jsme se o všem možném, protože je zbytečné nemít srandu tři dny před závodem. Stres jsme si nechaly na dnešek,“ líčila.

A v neděli pochopitelně stres přišel, ani snídani v hotelu Kanu, který česká výprava tradičně obývá, si neužila. „Slyšela jsem tam, jak se rozebírají body, to není moc příjemné. Nervozitou jsem toho moc nesnědla a těšila se už na vodu,“ neskrývala Satková.

Foto: Ivana Roháčková

Gabriela Satková si z Tacenu veze stříbrnou medaili i olympijskou jistotu.

Stresovou situaci ale zvládla a od neděle se může titulovat jako účastnice her v Paříži. „Když slyším, že se to fakt stalo, úplně mě to dojímá, pořád nemůžu uvěřit, že je to reálné a jen se mi to nezdá,“ popisovala své první dojmy. „Ale tlak byl neskutečný. Lidé vám přejí, ale zároveň od vás hodně očekávají, na olympiádu se vás ptají pomalu dva roky dopředu,“ zhodnotila to.

Už s menšími nervy pak absolvovala finálovou jízdu. V ní byla rychlejší jen Němka Andrea Herzogová a Satková završila svůj parádní den evropským stříbrem. „Ve finále už jsem byla uvolněnější. Když to srovnám s ránem, to jsem se nemohla nervozitou skoro hýbat, teď jsem si to chtěla užít,“ přiznávala nadšená vicemistryně Evropy.

„Paráda. Ten dnešek je prostě neuvěřitelný,“ vyprávěla se širokým úsměvem. Na oslavy ale není prostor. „Sejdeme se na kafíčku, na pivo není čas, v úterý letíme do Paříže,“ vyhlížela tréninky na olympijské trati.

Její cesta do špičky byla netradiční. Pochází z Brna, kde žádná slalomová trať s divokou vodou není. Přitom je mistryní Evropy a medailistkou z mistrovství světa, úspěchy sbírá i její sestra, bratr Adam se prosadil ve sjezdu na divoké vodě.

„Za to, kam jsem to dotáhla, vděčím jim i svému brněnskému trenérovi Bohuslavu Šamánkovi. Přesto, že tam byla jen rovná voda, dokázal udělat tréninky zajímavé a díky tomu jsem u slalomu vydržela. Protože když jste mladí, nuda vás nebaví,“ děkuje bývalému trenérovi, že nuda v Brně se v jejím případě na vodě nekonala.

Na závody vždy vyráželi dřív, aby si ozkoušeli peřeje, případně trávili více času na soustředěních. „Tím, jak jsme nebyli na divoké vodě každý den, jsme si ji víc vážili, byla to spíš odměna než samozřejmost,“ popisuje.

Až do 13 let kombinovala vodní slalom s plaváním, ale poté, co ji ošklivě pokousal pes v obličeji a od lékařů měla zakázanou chlorovanou vodu, vyhrála kanoistika. A teď to v ní dotáhla i na největší závod.