Článek
Našel byste na letošní sezoně vůbec nějaké mouchy?
Na singlu určitě ne. Na deblu s bráchou mohl být lepší, pořád mě hodně mrzí finále mistrovství světa, které nám nesedlo. Ale pak jsme si to vynahradili na Světovém poháru stříbrem v Paříži, takže budeme po sezoně odpočívat s vědomím, že to umíme.
Medailí máte spoustu, ale na svou nejcennější výhru jste dosáhl letos při mistrovství světa v Duisburgu.
Ta přišla už v květnu, moje dcera. (úsměv) Ale je pravda, že jsem byl pětkrát druhý a jednou třetí, jen jednou mi to na medaili nevyšlo. A jak je to od roku 2016 na singlu jediná olympijská disciplína, celý kanoistický svět se soustředí na ni. Ale poslední roky vím, že každého kluka už jsem někdy porazil, a nemám strach, že by tam byl někdo extrémně lepší, to jsem doufám já. Necítil jsem se ve hvězdné formě, ale předvedl jsem svůj standard. Pár takových závodů se mi už povedlo, že jsem rozjel finiš a věděl, že mě nikdo nepředjede.
Martin (vlevo) a Petr Fuksovi a jejich letošní medailová sbírka.
Co jste si řekl s legendárním Němcem Sebastianem Brendelem, který dojel třetí?
Říkal, že mi to přeje a kdo jiný by měl vyhrát než já. Byl šťastný, že dojel třetí, původně ani kilometr jet neměl, pak je ve 35 letech třetí na světě. Už má zlaté časy za sebou, teď je čas to předat mladším. (úsměv)
Na olympiádu tak pojedete jako úřadující mistr světa.
Budu se snažit to neřešit. Je to zase za rok a já jsem člověk, který neusne na vavřínech. Olympiáda bude blízko, tak na ni pojedu krátce před soutěží jako na každý závod tady.
Areál v Paříži jste obhlédl při posledním závodě Světového poháru. Jaký je?
Podobně jako v Riu nebo v Tokiu není uměle vytvořený, ale myslím, že z těch tří destinací je nejlepší. Normálně se tam závodí, Francouzi tam jezdí nominaci, veslaři měli juniorské mistrovství světa. Není to zcela spravedlivé kvůli větru, protože jezero je otevřené na jednu stranu, ze které fouká. Naštěstí pro mě na tu správnou, pro bráchu je to horší, ale debla řídím já, tak snad pochopí, že je lepší, když bude foukat pro mě. (úsměv)
Měl jste čas si prohlédnout i město?
Přijela za mnou manželka a za bráchou přítelkyně, tak jsme si Paříž prošli, aby nás za rok nelákala. Já v centru nikdy nebyl, poprvé jsem viděl naživo Eifellovku a další atrakce.
Jak teď zvládáte skloubit rodičovství s vrcholovým sportem?
Mám hodnou paní, která se stará, babičky a dědy… Po delší době je v rodině miminko, tak máme spoustu zájemců o hlídání. Já nedělám nic v noci, to bylo jasné, že se bude starat Áňa. Malou mám spíš jako hračku, když přijdu z tréninku, pohraju si s ní, a jak jsem dřív večer byl na mobilu, tak teď už vůbec. Zvládnu všechno, ale prioritu má trénink a ty starosti řeší Áňa.
Jak ji za takovou péči odměňujete?
Žádnou zahraniční dovolenou neplánujeme, budeme jezdit po Čechách, občas zajdeme na dobré jídlo. Áňa nepotřebuje nosit každý den kytky. I když je má ráda a teď mi došlo, že jsem jí nedal nic k výročí, tak to budu muset dohnat. (úsměv)
