Článek
„Je otázka, jestli vůbec o něco jedeme,“ přiznávala po první polovině domácích nominačních závodů ve Veltrusech, kde skončila první a druhá. Zprávy ohledně vývoje pandemie jí stejně jako řadu dalších sportovců moc na klidu nepřidávají.
„Četla jsem, že ani Japonci už s tím nejsou moc ztotožněni, tak si trochu myslím, že nakonec olympiáda nebude. Byla by to hrozná škoda, ublížilo by to spoustě sportovců. Trénovali, dostali by se na olympiádu a najednou by nejeli. Pro ně by to byla katastrofa,“ uvědomuje si Kudějová.
Sama už olympijskou atmosféru zažila v roce 2016 v Riu, kde jí nevyšla finálová jízda a skončila desátá. „Tím, že už jsem na hrách byla, na to pohlížím jinak, ale pro některé by to byl vrchol kariéry,“ umí se vžít do pocitů olympijských nováčků.
Odhad vývoje pandemie za rok je ale nyní spíše věštěním, a tak se Kudějová soustředí na závody v Troji. Jen ona a její tréninkový parťák Jiří Prskavec mají šanci si už po víkendu Tokio vyjet, mezi kanoisty a kanoistkami definitivně rozhodne až mistrovství Evropy plánované na září rovněž do Troji.
Kudějová do nominačních závodů vstupovala s dvoubodovým bonusem díky čtvrtému místu na loňském mistrovství světa ve španělském Seu.
Kateřina Kudějová při nominačních závodech ve Veltrusech.
„Určitě se mi nastupovalo trochu lehčeji, s vědomím, že na rozdíl od ostatních mám dva pokusy. Navíc vloni jsem na domácí nominaci nebyla moc připravená a trochu ji podcenila, letos jsem se nachystala líp,“ pochvaluje si klidnější boj o reprezentaci.
Nervozita ale asi přijde na podzim bez ohledu na závody, čeká ji druhý pokus o získání inženýrského titulu na Vysoké škole ekonomie a managementu. „Vloni mě vyhodili s diplomkou. Teď se jí mimo závody věnuju dost a po roce mě bude čekat další pokus. Ale vůbec se netěším, nebylo to zrovna příjemné,“ neskrývá.
