Článek
Vaši přípravu poznamenaly nemoci, při Světovém poháru v Račicích jste jel s Radkem Šloufem až finále C. Napadlo by vás v tu chvíli, že letos získáte světový titul?
Když jsem v únoru měl covid a v dubnu na dva týdny lehl s chřipkou, nebylo to nic moc. Ale věděl jsem, že na singlu to není špatné, jen nám s Radkem změna olympijské trati z kilometru na 500 metrů nesedla, v rychlejším tempu nám to nejelo. Můj tehdejší kouč Karel Leština byl skeptický, že musíme teď udělat tohle a tamto… Já říkal, že nesmíme soudit sezonu podle prvního závodu, a ještě na deblu, a jak se ukázalo, není úplně špatná. Pětistovku chci vyhrát vždycky. Nejezdím ji často, ale na důležitých závodech mě osm let nikdo neporazil.
Sáhl jste ke změně trenéra nezvykle v průběhu sezony. Co vám přinesla?
Po deseti letech pod Karlem jsem potřeboval změnu. Každý rok jsme měli úplně stejný plán, byla to rutina, která mě začala trošku ubíjet, snažil jsem se to s ním řešit. Každý jsme měli jiný pohled, tak jsem se rozhodl, že pro moji kariéru bude lepší trénovat pod někým jiným. A v úvahu pro mě připadala jediná varianta, přemluvit Pavla, který mě zná, ví, co potřebuju a kdy jsem unavený. Ve fotbale rozhoduje trenér o nasazení hráčů a taktice, ale v kanoistice si taktiku stejně řeším sám, nezávodím první rok.
Trenér Pavel Davídek (vpravo) a jeho zlatý svěřenec Josef Dostál.
Jste teď ve skupině sám?
Ano, na můj popud. Když se k nám bude chtít přidat někdo z jakékoliv skupiny, bránit se nebudeme, ale rozhodně jsem nechtěl přetahovat celou skupinu. Karel se mnou odvedl velmi dobrou práci, za to mu chci poděkovat.
Po mistrovství Evropy v Mnichově vás čekají ještě závody v americké Oklahomě.
Jedu tam hned po evropském šampionátu. Je to exhibiční závod Super cup, který má netradiční formát, pojede se na 350 metrů, budou tam i prize money, mohlo by to být fajn.
Jaké máte plány do budoucna směrem k olympiádě v Paříži a větším posádkám?
Jestli budu jezdit na singlu jako teď a budu mít šanci na medaili, tak se mu chci věnovat. A co se týče posádek, měl by se jet v Paříži nejdříve čtyřkajak, pak debl a na konci singl, což není ideální, protože přece jen v posádce si trochu rozhodíte záběr. Takže by to pro mě bylo těžké.
| Očima kouče Pavla Davídka |
|---|
| „Pro mě je to nová pozice, ze dne na den jsem se přeorientoval ze závodníka a fyzioterapeuta na trenéra. První trénink jsem ani neměl stopky… Ale známe se s Pepou dlouho, jsme dobří kamarádi, z toho vychází i pracovní vztah. Když máte závodníka, který dává do tréninku vše, i po něm zvrací, jak se vydá, tak vás to jako trenéra musí nadchnout. Začal jsem trénovat a po šesti týdnech mám svěřence mistrem světa, až jsem měl na krajíčku, slzičky byly. Ale už po dvoustovce jsem věděl, že ostatní na něj nemají, byl jsem si jistý, že vyhraje.“ |
