Článek
Neměla na Kazaň dobré vzpomínky. Mistrovství světa před šesti lety ji ještě pod dívčím jménem Baumrtová nezastihlo v ideální formě. „Tehdy to pro mě byla katastrofa,“ oklepe se. Plavalo se ve speciálním bazénu vybudovaném na fotbalovém stadionu Rubinu Kazaň, teď se o medaile bojuje už v obvyklejším prostředí nedalekého Paláce vodních sportů.
Jenže hned první disciplína letošního šampionátu jí trápení z roku 2015 připomněla. Pravda, znakařská dvoustovka pro ni je jen doplňkovou tratí, ale vyřazení v rozplavbě Kubovou zaskočilo.
„Docela mě to znervóznělo. Až do soboty jsem plavala strašně těžké tréninky, protože mě čekají dva měsíce jen závodění, tak abych vydržela až do prosince,“ vysvětlovala s výhledem na finále Mezinárodní plavecké ligy a světový šampionát v Abú Zabí.
„Ale říkala jsem si, že na semifinále bude stačit i pomalejší čas. Jenže jak dvoustovku moc neplavu, i to pomalé tempo strašně bolí. A plavala jsem o tři sekundy pomaleji, než jsem myslela,“ přiznala.
Úkol co nejrychleji se oklepat z nevydařené premiéry ale zvládla excelentně. Na své oblíbené distanci už se cítila ideálně. „Přišla jsem si silná, jelo mi to krásně,“ libovala si chomutovská rodačka a vyhlížela odpolední bitvu o osm finálových míst, v níž budou rozhodovat setinky.
„Padesátka je nevyzpytatelná, pokusím se neudělat žádnou chybu, abych se do finále dostala,“ předsevzala si před cestou na hotelový oběd. „Pořád stejné těstoviny. Když si tam vysypu lžičku soli, dá se to sníst. Ale mně to nevadí, když mám u sebe burákové máslo, jsem spokojená,“ s úsměvem mávla rukou.
