Článek
Velká úleva?
To jo. Ale že to bude zrovna na dvoustovku, o tom se mi ani nezdálo.
Na ní jste si z vašich tří tratí věřil nejméně?
Asi ano. Při tréninku jsem se daleko líp cítil ve sprintech, myslel jsem si, že to spíš klapne na padesátku nebo stovku, hlavně na ni. Tomuhle jsem nevěřil. Ale předloni v Glasgow byl postup do finále daleko těžší, tam jsem byl 9. za 1:52,13, tady poslední postupoval za 1:53,01. Je asi znát, že spousta lidí mistrovství Evropy vypouští kvůli světu i Mezinárodní plavecké lize.
Cítil jste v sobě ještě větší odhodlání po těsných vyřazeních na kratších tratích?
Po pravdě, když jsem před dvoustovkou skočil do vody se rozplavat, tak jsem to zkrátil, protože jsem se ze všech dnů tady cítil nejhůř. Vůbec jsem necítil vodu, byl jsem těžkopádný, nebylo to snadné. Dost dám na svůj pocit při rozplavání, už na startovní plošinu jsem šel odhodlaný, ale zároveň bez očekávání.
Při druhém semifinále jste se spíše vydýchával, nebo nervózně sledoval, aby se přes vás nedostalo ještě šest soupeřů?
Myslel jsem si, že tam proklouznu. Když jsem dohmátl třetí, říkal jsem si, že by to mohlo vyjít, i ten čas byl docela dobrý na kluky, kteří tady jsou. Tak jsem ho spíš jen sledoval.
Věříte, že ve finále můžete svůj čas ještě zlepšit?
Už teď jsem jel hranu na plný knedlík. Určitě tam jsou dost velké rezervy ve vlnění, přechodech a obrátkách, tam cítím, že jsem nejslabší. Na nich bych mohl být daleko svižnější a plynulejší, na tom potřebuju ještě do mistrovství světa zapracovat.
Na domácích závodech občas plavete s plnovousem, do Kazaně jste dorazil oholen…
(úsměv) Na takhle velké akce jako Evropa nebo svět se holím. Přece jen jde o pocit, i když ve finále to udělá pár setinek a důležitější je celé tělo.
