Článek
„Jsem na sebe pyšná,“ mohla si právem říct. „Myslím, že po tom, čím jsem si prošla, si olympiádu zasloužím,“ je přesvědčena. Operace srdečních arytmií, dočasná ztráta zraku v jednom oku, kdy už se tělo bouřilo proti plavecké dřině. „Nebyly to snadné situace, minulé léto jsem si sáhla na dno. Asi týden jsem byla přesvědčena, že se do bazénu nevrátím,“ líčí.
Nic podobného by pochopitelně už zažít nechtěla. „Ale strašně mě to posílilo. Teď jsem hrozně ráda, že jsem si konec rozmyslela. Změnila jsem trénink, našla novou chuť a motivaci,“ popisuje svěřenkyně Petry Škábové.
Její specialitou je trať 200 metrů prsa. Na olympijský limit měla poslední pokus, bělehradské finále. Dohmátla jako první v čase 2:23,60, který ji na olympiádu poslal. Ale to netušila, tabule s čísly byla příliš malá, zvlášť pro ženu, která nosí v civilu brýle. „Také mi všichni psali, proč se neraduju. Ale já to zjistila až za tři minuty a nevěřila svým očím,“ přiznala, když svůj český rekord zlepšila o 68 setin.
„Ten čas byl pro mě z říše snů. Měla jsem pocit, že na limit mám, ale ne, že ho překonám o tři desetiny. A k tomu, že jsem si mohla zazpívat hymnu na tak velkém závodě? Strašně hezká zkušenost,“ ujišťovala.
„Trochu mě mrzí, že jsem si nemohla prožít tu radost po dogmatu se vším všudy, ale když jsem zjistila, že to je limit, všechno se mi vrátilo a byla jsem dojatá. Zvlášť když mi pak chodily soupeřky gratulovat, protože všechny věděly, o co bojuju. To bylo strašně hezké,“ líčí.
Medailisté z plaveckého ME 2024 v Bělehradě. Zleva Barbora Janíčková, Barbora Seemanová, Daniel Gracík a Kristýna Horská.
Pořádně emotivní pro ni byl i pohled na tribuny u bazénu. „Když jsem odcházela z bazénu, viděla jsem, jak brečí rodiče, brečí trenérka. Celé to pro nás bylo vysněné,“ přiznala 26letá plavkyně, jejíž očí také nezůstaly suché.
Však rodina ji provází na důležitých závodech, jen na ten pařížský už není šance se dostat. „Vloni jsme nevěděli, jestli to zvládnu, tak jsme nechtěli nic kupovat dopředu, přece jen to není nejlevnější,“ vysvětluje. „Na druhou stranu v televizi je stejně někdy vidět víc než nahoře na tribuně,“ usmívá se.
