Článek
Ve všech ostatních kategoriích už čeští vodní slalomáři Světový pohár vyhráli, jen v té momentálně nejúspěšnější ne. Je hodně lákavé to čekání ukončit?
Určitě je. Byl bych rád, kdyby se mi to povedlo, aspoň bych měl úspěch, který kluci zatím nemají. Navíc Světový pohár je ukazatel dlouhodobé výkonnosti, jak si vedete v celé sezóně.
V sezóně jste zatím vyhrál tři ze čtyř závodů Světového poháru, to je ve vyrovnané kategorii kajakářů takřka unikát…
Rozhodně jsem to nečekal. Ale od začátku sezóny se cítím dobře kromě problémů se zády v Lipsku, závody zvládám v klidu, nepřipouštím si žádný tlak…
Ani teď si ho nepřipustíte, když pojedete o triumf ve Světovém poháru?
Nechci. (úsměv) Samozřejmě na to člověk myslí, když je takhle blízko. Ale v Seu jsem byl v posledních třech letech ve finále, tak doufám, že se to povede i letos.
Vloni jste v Seu poprvé vyhrál Světový pohár, ale říkal jste, že máte radši těžší tratě.
Je pravda, že to tu není extra těžký kanál převýšením nebo válci, ale je docela technický a úzký, tak je třeba držet přesnou stopu. Stačí jet trochu jinak, dostanete se do pomalejší vody a už se to strašně špatně dohání. Takže určitě to není můj nejoblíbenější kanál, ale mám ho rád. Navíc Seu je moc krásné městečko v Pyrenejích.
Vaším největším soupeřem je se třicetibodovou ztrátou Němec Sebastian Schubert, který už Světový pohár dvakrát vyhrál. Přitom vás pojí docela přátelský vztah.
Je to tak, teď nejel v Itálii finále, tak odjížděl dřív a cestou mi psal: „Dost jsi mi zavařil, teď se budu muset snažit.“ Ale není to jen mezi námi, jede se o 120 bodů, takže kdybych to hodně pokazil, můžu vypadnout i z první trojky. Určitě se nedá jet na jistotu.
Budete během závodu počítat, kdo vás může ohrozit?
Teď ty bodové rozestupy samozřejmě znám, ale při závodě nemá cenu kalkulovat, body budu počítat až po své poslední jízdě, ať už to bude semifinálová, nebo finálová. Variant je moc.
V pozici vedoucího závodníka jste šel do finále už vloni, nakonec vás o dva body zdolal Francouz Mathieu Biazizzo.
Tehdy právě vyhrál borec, který byl v posledním závodě čtvrtý, zatímco nikdo z průběžné první pětky se nedostal do finále a on nás přeskočil. Je tam trochu ta nevyváženost posledního závodu, kdy se jede o dvojnásobné body.
Proč je vlastně seriál tak rozdělený? V červnu jste jeli tři závody, pak dva měsíce nic a teď další dva Světové poháry.
V té pauze jsou juniorské šampionáty, další důvod je logistický, aby tu závodníci z Austrálie nebo Ameriky nemuseli být celé léto a mohli se mezi tím vrátit domů. Ale samozřejmě není ideální, že jsme skončili v Lipsku a měli dva měsíce do dalšího závodu. Po domácí nominaci jsem dokonce plánoval, že poslední dva svěťáky nepojedu a budu se chystat na mistrovství světa. Ale pak jsme se s Pytlákem (trenérem Miloslavem Říhou) domluvili, že bych to měl zkusit, i když pojedu z ostrého tréninku. Pořád cílím hlavně na mistrovství světa v Pau.
Zmiňoval jste bolavá záda. Dokonce jste kvůli nim v lodi měnil sedačku.
Já s ní měl dlouhodobě problém, měnil jsem ji už na jaře, ale jak mi stlačovala pánev, měl jsem přetížená bedra a v Lipsku jel pod prášky, což samozřejmě není ideální. Teď mám i novou loď, na sedačku si zvykám a s výrobcem jsem domluvený, že příští rok dostanu typ, který by víc odpovídal mému tělu.
