Článek
Kdy se finálový závod zlomil ve váš neprospěch?
Asi 300 metrů před cílem. Dostali jsme vlnu od Kubánců a v ní už nešlo jet.
Zlomila vás spíš psychicky, nebo fyzicky?
Asi oboje. Když ji dostanete, není jednoduché jet. A když přes vás přejede, je hotovo.
Zkuste popsat, co způsobí.
Chvilku se na ní dá jet, ale když vás přejede, hází loď ze strany na stranu a nemůžete zabírat. Navíc vás stahuje směrem k bójím, kde ani nemůžete moc pádlovat, abyste nebyli diskvalifikovaní.
Dá se tomu nějak předejít?
Dá, musí se jet rychle. Což jsme asi dostatečně nejeli. Kubánci skončili druzí, možná kdybychom jeli na druhé straně, kde to nebylo tak rychlé, vlnu bychom nedostali.
Do té doby se vám jelo jak? Na mezičasech jste se pohybovali mezi šestým a osmým místem, což by na olympijskou kvalifikaci stačilo.
Jelo se nám docela dobře. Ke konci už jsem asi vytuhnul, jak foukalo proti, trať je pocitově delší. V pátek foukalo krásně do zad, to utíká líp. A když ke konci nemůžete, a ještě dostanete vlnu, je to blbý…
Poslední metry už jste vypustili úplně.
Je to tak. Věděli jsme, že tam nejsme a stejně už nešlo jet dál.
Bylo to pro vás první společné mistrovství světa na kilometrové trati. Co vám ukázalo?
Podle mě tohle bylo nejnabitější mistrovství světa v historii. Všichni byli ve finále strašně rychlí.
Věříte, že váš bratr Martin si spraví chuť medailí na singlu?
Myslím, že jo. Doufám.
