Článek
Bělehrad (od našeho zpravodaje) ‑ Třikrát startoval na olympiádě, vždy v jiné posádce, a pokaždé jeho cesta vedla přes dokvalifkaci, která tradičně předchází slavné regatě v Lucernu.
„Říká se tomu závod smrti,“ připomíná 31letý Podrazil. „Když jsem ji jel v poprvé v roce 2012 před olympiádou v Londýně, byl jsem hodně nervózní. Atmosféra na startu by se dala krájet, i na břehu jsou všichni nervózní,“ popisuje.
Do Londýna se kvalifikoval ve čtyřce bez kormidelníka, v Riu si dojel pro sedmé místo s Lukášem Helešicem na dvojce bez kormidelníka, v Tokiu startoval na dvojskifu s Janem Cincibuchem. A se stejným parťákem se pokouší probít do Paříže.
V Bělehradě k tomu měli celkem daleko. Postup bralo jedenáct nejlepších posádek, Češi byli 16., tedy čtvrtí ve finále C. „Na rovinu jsme umístění v céčku očekávali. Kdyby se nám povedlo dostat do béčka, byl by to zázrak,“ hodnotil Podrazil v kontextu celé sezony.
Na jejím začátku ho trápily vleklé bolesti v krku, kvůli nimž vynechal úvodní část roku včetně mistrovství Evropy. „Ale na to bych se nevymlouval. Jen nám chybělo závodění s ostatními. Když pak jdete do mistrovství světa s pěti šesti závodními dny, je to málo,“ věděl.
Vloni v Račicích byl s Cincibuchem ve finále B čtvrtý, což by v Bělehradě na olympiádu stačilo. Jenže v boji o Paříž konkurence stoupla. „Jsme na tom výkonnostně i rychlostně stejně, jen přibyly lodě tradičních velmocí jako Nizozemsko, nebo Amerika,“ vypočítává.
Motivace je velká
A tak ho příští rok v květnu opět čeká vypjatá bitva o poslední dvě vstupenky na olympiádu.
„Je pravda, že jak jsem tam jel podruhé a potřetí, už jsem k tomu přistupoval chladněji a byla to jedna z výhod, díky níž jsme to ujeli. Je to stres, ale už vím, do čeho jdu, tak bychom mohli být odolnější. Už patřím mezi starší kluky, ale pořád věřím, že na to mám. Na čtyřech olympiádách moc lidí nebylo, motivace je velká,“ dodává dvoumetrový veslař.
