Článek
Bývalý mistr světa ovládl novou disciplínu short slalom, v kayakcrossu byl druhý. A k tomu přivezl i spoustu zážitků se slalomovou partou…
Právě tu mnozí z vás oceňovali i na sociálních sítích. Byla týmová soudržnost ještě větší než při šampionátech či světových pohárech?
Bylo to hodně uvolněné, při sobě držel nejen náš tým, ale i zbytek světa. Všichni kromě Španělů přijeli bez trenérů, natáčeli jsme si jízdy navzájem podle rozpisu, že třeba Váša Chaloupka točil kajakáře, já s Kubou Krejčím singlíře… I náš doktor nám napsal, že máme spát, jíst a pít, kdy chceme. Přijeli jsme totiž po 30 hodinách cesty z Prahy o půlnoci a nikomu se nechtělo spát. Tak jsme šli na dvě piva a pak teprve spát, i ostatní sportovci z rychlostní kanoistiky a kanoepóla říkali, jakou máme skvělou pohodu.
Jako slalomáři jste bydleli jinde?
My bydleli v jednom hotelu, jen čínský tým byl úplně bokem. Ale ve slalomu bylo znát, jak se ti lidé rádi vidí, nebylo to nic divokého. Místo vedoucích týmů se scházeli závodníci a komunikovali s ICF (mezinárodní federací), která nám řekla, že zodpovědnost je na nás.
Byly v závodě motivací i finanční odměny, které organizátoři na rozdíl od závodů Světového poháru v Číně vypisovali? První a druhé místo vám vynesly 3500 dolarů.
Když jsme odlétali z Mnichova, Jiřa Prskavec starší (trenér) se s námi loučil a říkal, že já budu vedoucí týmu. Tak jsem říkal, že jestli já jsem team leader, pojďme si určit další role. A z Jíři se stal pokladník, z Váši provianťák, Kuba, Gabča Satková s Terkou Kneblovou měli další role a řekli jsme si, že tam nejedeme pro peníze, ale pro zážitky. Kdo vyhraje, dá 10 procent do týmového budgetu a z toho se zaplatí útraty. A to fungovalo krásně. Peníze jsou super, ale my tam viděli věci, které jinde neuvidíte.
Co třeba?
Loděnice měla asi kilometr na délku, v noci svítila a na ní se LED světly promítaly rybičky. Všechno pro nás bylo úžasné a zároveň bizarní.
Navíc zůstanete zapsán jako první vítěz většího mezinárodního závodu v short slalomu, kratší verzi závodu, která bude příští rok pevnou součástí programu.
Tohle bylo poprvé pod ICF. A pokud stavitel trať dobře nachystá, bude to pro diváka zajímavé, protože závodníci budou mít možnosti různých průjezdů. A chyby budou hodně vidět. Myslím, že to je dobrý krok i v tom, že budeme mít víc medailí ve vodním slalomu.
Ty se dávají teď i za časovku, která slouží jako kvalifikace v kayakcrossu, nebude to množství medailových disciplín pro fanoušky až nepřehledné?
Pořád budou brány medaile z olympijských disciplín jinak, ale já to vidím pozitivně i z pohledu mediálního pokrytí. Kvalifikační dny byly o ničem, zajeli jsme jízdu, šli domů, to je přežitek. Takhle budeme od prvního dne závodit o medaile, přirovnal bych to k biatlonu, kde také každý den jedou o medaile. I to přispělo k tomu, že chci ještě závodit dál.
Co je hlavní motivace? Mistrovství světa za rok v Austrálii?
Mám v hlavě nastavený roční cíl, chci získat medaili, ideálně světovou. A pak budu přemýšlet, jestli už není čas jít někam dál.
Zvažoval jste letos konec poté, co vám nevyšla nominace do olympijské Paříže?
Teď ne. Ale když se mi nepovedlo nominovat, začal jsem přemýšlet i se svým manažerem víc o věcech mimo sport, kde se můžu posouvat ještě dál. Hrozně rád bych zůstal u sportu, studuju teď business management, kandidoval jsem na olympijském výboru do komise sportovců. Ale teď chci ještě pádlovat.
