Článek
„Moc ráda bych vyhrála, ale uvidíme, jak Lenka dokáže přitápět pod kotlem. Přece jen je zkušenější a už párkrát tady jela,“ líčí Šantrůčková, která by chtěla napodobit triumf babičky před šedesáti lety. „Inspirace je to obrovská,“ přiznává 23letá veslařka.
„Když jsme naposledy jely proti sobě tréninkově na skifu před více než půlrokem, tak měla navrch Anička. Žádné speciální hecování a sázky neproběhly, závodní duch máme ale obě veliký a rozhodně nechci být tou poraženou,“ vypráví o devět roků starší Lukšová.
Z nezvykle velkého průtoku vody ve Vltavě obavy nemají. „Já jsem z Děčína zvyklá na rychlou vodu, spíš mám obavu z nějakých předmětů plovoucích ve vodě. Už jsem slyšela, že zaklíněná kláda poničila startovací blok,“ dodává Lukšová.
Obě české reprezentantky se pak shodují, že kvalifikační závod o OH před týdnem v Lucernu byl pro ně extrémně náročný. „Myslela jsem, že už mě ve veslování nic nepřekvapí, jenže tlak byl fakt velký. Jsem ráda, že to nakonec dopadlo dobře, i když euforii jsem měla jen pár minut. Pak mě úplně zničilo vyčerpání,“ říká Šantrůčková.
„I když jsme si společně do lodi sedly až letos, nějakou představu o úrovni a výkonnosti jsme měly, a tak trochu i tušily, že by to mohlo klapnout. Jenže Aničce nebylo dobře a fakt vypadala špatně. V člověku se to pere, jestli to zvládne, nebo ne,“ líčí Lukšová boj o svou čtvrtou olympiádu, předchozí absolvovala pod dívčím jménem Antošová.
Nová posádka těží zejména z bohatých zkušeností Lukšové. „Za ně jsem hrozně ráda, Lenka toho má naveslováno daleko víc a tím, jak udávala tempo, tak jsme se relativně rychle sladily,“ přiznává Šantrůčková. „Pořád děláme pokroky. Hned jak jsme poprvé sedly do dvojskifu, tak jsme byly rychlé a furt se to zlepšuje. Asi jdeme správným směrem,“ doplňuje starší parťačka, která se v předchozích dvou sezonách věnovala skifu.
Na loňském mistrovství světa ale neuspěla. „Skif byl můj výmysl. Měla jsem pocit, že mi na něm bude lépe. Musím říct, že jsem byla sama překvapená, jaký to byl pozitivní impulz vrátit se na dvojskif,“ přiznává Lukšová. „Měly jsme docela rozdílnou techniku veslování a dlouho nám trvalo, než jsme se dokázaly uvolnit v tempu. Loď sice poměrně jela, jenže bylo to hodně fyzicky náročné. Pracujeme na tom, aby tempo bylo ekonomické, což znamená neztratil rychlost, ale tolik se nenadřít,“ míní Šantrůčková.
Primátorky, kde obě dnes odpoledne pojedou také v univerzitní osmiveslici, jsou pro ně posledním startem. Na olympijské hry začínající už za osm týdnů pak bude ženský dvojskif ladit formu v druhé polovině června během soustředění v Chorvatsku. „Ještě o tom jednáme, ale měly bychom tam odjet se skupinou Michala Vabrouška,“ prozrazuje Lukšová, že by trénovaly s dvojskifem lehkých vah Miroslav Vraštil, Jiří Šimánek, který se rovněž chystá do Paříže.
Na olympiádě se představí 13 ženských dvojskifů, prvním cílem české dvojice bude postoupit do semifinále. „Když jsme jeli z Lucernu, tak trenér začal přemýšlet nad tím, koho všechno předjedeme. Vytipoval Irky, teď na kvalifikaci jsme porazily i Britky. Pak se ale zarazil a připustil, že startovní pole bude hodně vyrovnané a my s Lenkou to cítíme podobně,“ vypráví Šantrůčková.
Než si v Lucernu OH vyjely, nebyly pro ně moc téma. „Docela i z pověrčivosti jsem to nechtěla řešit, i když vidina olympijského startu bylo to jediné, co mě ještě u té dřiny drželo,“ připouští Lukšová. Teď už si o vrcholné události roku společně hodně povídají. „Aničku zajímají moje olympijské zkušenosti, ale nevím, jestli jsou přenositelné. Spíš si to musí prožít sama, ale občas něco řeknu,“ líčí Lukšová.
„Nedávno mi Lenku docela rázně vysvětlila, že na zahajovací ceremoniál nepůjdeme, protože závodíme hned druhý den,“ prozrazuje Šantrůčková, která zažije olympijskou premiéru. „Mám ale doma podepsanou fotku Mirky Knapkové, vítězky z Londýna. Zní docela neuvěřitelně, že tam už Lenka závodila, ale já jako školačka teprve začínala přemýšlet, jestli bych zkusila veslovat,“ usmívá se mladší členka reprezentačního dvojskifu.
