Článek
Patnáctiletá Argentinka Sofia Diazová na dílčí triumf nedosáhla. Zkusila kategorii kajakářek i kanoistek, ale ani jednu ze čtyř jízd nedokončila a nejvíc práce s ní měli vodní záchranáři.
Nepál i Kongo
Rozvojový program Mezinárodní kanoistické federace má za cíl rozšířit vodní slalom i do zemí jízdou na divoké vodě dosud nepolíbených. A tak mezi vlajkami zúčastněných zemí se u trojského kanálu vyjímá svým tvarem netradiční nepálská, konžská či malajská.
Nejnabitější počtem účastníků i zástupců slalomářsky exotických zemí byla kategorie kajakářů. Nejvíc se s vytyčenou tratí pral Ismadi Radzí z Malajsie. V první kvalifikační jízdě zaostal za nejrychlejším Vavřincem Hradilkem o více než osm minut, ve druhé se trefil jen do 14 z 25 branek a jeho ztráta dosáhla málo vídaných 900 sekund.
Krajana na trati předjeli
„V Malajsii takové kanály nemáme, jen přírodní řeky. Na mistrovství světa jsem poprvé a je to dost těžké,“ usmíval se sympaťák z jihovýchodní Asie. „Příprava je u nás složitá a závislá na počasí. Když hodně prší, tak se dá trénovat, ale jakmile je období sucha, nemáme kde jezdit,“ vyprávěl a obdivně si prohlížel slalomové hvězdy. „Vávra? Tomu moc fandím,“ ujišťoval.
Jeho krajan Julianda Amin si v kvalifikaci vedl lépe, skončil 99. o tři místa před Radzím, i když ho přímo na dráze předjel Litevec Vilius Rasimavicius.
