Článek
Velkou radost jste měl hned po projetí cílem, i když na startu bylo ještě sedm soupeřů. Potěšila vás spíše čistá jízda, nebo výsledný čas?
Oboje dohromady. Měl jsem radost z jízdy až na jednu pasáž, která se mi tu nedařila, a viděl jsem, že i ten čas je dobrý.
Z koho ze soupeřů jste pak měl největší obavy?
Jířu (Prskavce) jsem nestihl, jak jel hned po mně, a z těch zbylých asi Itala de Gennara, který má teď výbornou formu, a Slovince Petera Kauzera, který si postupem do finále zajistil účast na olympiádě v Tokiu, tak jsem si říkal, že pojede s čistou hlavou.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Po závodě jste vypadal až dojatě…
Mě vloni hrozně mrzelo mistrovství Evropy v Praze, kde mě jeden šťouch odsunul mimo stupně. A teď jsem přijel s dobrou formou, všechno si sedlo dohromady a já jen čekal v cíli, jak ostatní dojedou. A jeden za druhým padali za mě, až přišla hrozná úleva. Je to spojené i s nominací, že jsem si ji vyjel i na tuhle sezonu. Také mi Tuňák (bývalý mistr světa Ondřej Tunka) hned psal, že mi moc gratuluje, ale pěkně ho štvu, samozřejmě v nadsázce. (úsměv)
Přišlo vám vhod, že na rozdíl třeba od Jiřího Prskavce máte trať v Ivreji už vcelku najetou z minulých let?
Určitě, já tu první dva závody zkazil, ale poslední Světový pohár jsem vyhrál. Ta trať tady je specifická, je třeba držet tempo, a ne do toho bušit od začátku do konce
Navíc finálovou trať stavěl váš trenér Milan Říha, byl jste rád?
On ji moc často zatím nestavěl, tak jsme z toho byli trochu nervózní, ale povedlo se to mně i Vávrovi (Hradilek skončil čtvrtý), tak jestli to zvládne v neděli i další člen skupiny Vašek Chaloupka, pak je to dobrý stavitel. (úsměv)
Stupně vítězů v Ivreji, zleva stříbrný Ital Giovani de Gennaro, zlatý Vít Přindiš a bronzový Slovinec Peter Kauzer.
Letošní zimní přípravu jste označil za nejlepší v kariéře. Ani vám nechyběla Austrálie, do níž se letos kvůli koronaviru nedalo cestovat?
Já si moc užil běžky a hory, kam jsem jezdil s rodinou, když to šlo. To mě bavilo, i jsem si malinko odpočinul od vody. Celou přípravu jsem strávil na starém kontinentě, pět týdnů trénoval ve Francii, kde mohlo být počasí jakékoliv, ale nakonec se to povedlo výborně.
Bylo těžké najít motivaci do přípravy na sezonu, když jste předem věděl, že pro její vrchol v podobě olympiády vybojoval jediné české místo Jiří Prskavec?
Naopak, ze svého představení v nominaci jsem byl vloni zklamaný, nestálo za nic. Takže motivací bylo se snažit víc, změnil jsem kondiční přípravu, se kterou teď pomáhá kamarád Ondra Gajdoš a je to znát.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V mnoha sportech se nestane, že by mistr Evropy nejel na olympijské hry. Jste s tím už smířený, nebo vám to pořád přijde kruté?
Kruté to je, to víme dlouhodobě. Ale smířený jsem s tím byl hned vloni, kdy si Jířa nominaci vyjel. Bral jsem to jako hotovou věc, ale neházel flintu do žita. Vrcholem pro mě bude mistrovství světa, na něj se budu snažit připravit co nejlépe, ta olympijská akce je mi bohužel zapovězena.
Vydržíte do Paříže za tři roky?
To nevím, říkal jsem si, že budu jezdit, dokud to půjde a bude mi to vnitřně dávat smysl. Zatím dává…
Spolu s hlídkami máte z Ivreji už dvě zlaté medaile, v neděli můžete zaútočit na třetí v kajakkrosu.
Kvalifikace se mi povedla, možné je všechno, ale to hlavní mám úspěšně za sebou a tady to není úplně jen v mých rukou.
Za tři roky bude kajakkros olympijskou disciplínou, už je to znát na konkurenci?
Kvalifikaci jelo mnohem víc lidí, i ti, kteří ho dřív nejezdili. Ale zase ta kvalifikace byla trochu zmatená, jsem na to v neděli zvědavý, pořád se trochu vychytávají pravidla…
