Článek
Uvědomoval jste si s pěti cennými kovy na krku, jak výjimečnou sbírku máte?
V tu chvíli jsem to nebral moc v potaz, fotili jsme brzo ráno, abychom měli dobré světlo, tak jsem si spíš říkal, abych neměl ospalky v očích. Ale je pravda, že během sezony se mi zdál sen, že kdybych získal pátou olympijskou medaili, bylo by to krásné, že jsem na tom sportovním vrcholu tak dlouho. Ale že bude zlatá, to byly ty nejbláznivější sny. Fakt se mi to zdálo, ráno jsem se vzbudil a byl na zabití, jak jsem měl dobrou náladu a všechny kolem s ní rozčiloval.
Dokážete zpětně rozklíčovat, co vše vám pomohlo dosáhnout na vrchol?
Přibylo víc tréninků, určitě pomohlo víc kompenzačních cvičení, kdy jsem zjistil, že se potřebuju víc rozcvičovat, pak nutriční terapie, kterou se trenér (Pavel Davídek) rozhodl změnit, stejně jako to, že potřebuju mentálního kouče. Byť jsem k tomu byl trochu skeptický, všechno to pomohlo. Když to srovnám třeba s obdobím před dvanácti lety, sotva jsme měli peníze na trenéry, teď s námi mohla jet fyzioterapeutka i nutriční specialistka na přípravu. A olympiádě jsme obětovali vše, přerušil jsem studium na vysoké škole, jel jsem jen jeden mezinárodní závod, nejezdil jsem svoji oblíbenou trať 500 metrů… A Anežka řekla, že si mě vezme, tak vím, že pádlovat umím a po lidské stránce to asi bude taky dobrý. (úsměv)
Dá se vaše tréninkové zázemí ještě vylepšit?
Podmínky na Dukle mám úžasné, když se mě její šéf Pavel Benc ptal, co bych chtěl zlepšit, tak jsem říkal, že nic, ať vše zůstane takové, jaké je. I svaz funguje jako jeden z nejlepších, aspoň co mám informace odjinud. V Paříži jsme měli luxus bydlet kus od závodiště, měli pohodlí. Já jsem v tomhle skromný, navíc se čtyřmi nebo pěti olympijskými medailemi mi každý rád vyhoví, spíš bych to chtěl směřovat k mladším, aby měli finance a podporu.
Zlatá medaile je hřeb, ale to, že Pepa je na vrcholu a vozí medaile dvanáct let, čímž vyrovnal Jana Železného, je nejcennější. Podzim bude pro mě jako manažera výzva, tak se na ni těším.
Vaše partnerka je věčně usměvavá, ostatně jejím mottem je Usmívej se a pádluj. Vzal jste si od ní i trochu té pozitivity?
Anežka mě vždycky inspirovala, jen jsem nevěděl, jak na to. Říkal jsem si, že styl, jakým to dělám já, je určitě správný. Ale na to, že jsem rozjížďku dojel s úsměvem a pak mával do kamer, má vliv můj mentální kouč a táta, který když mě viděl vysmátého po rozjížďce, pak říkal, ať v tom pokračuju.
Jaký ohlas má vaše medailová série mezi soupeři?
Před závody za mnou přišel už trojnásobný olympijský vítěz Max Lemke a říkal, že by rád, aby se mi ten závod vydařil. Tak jsem si říkal, že mě asi mají rádi, když proti mně jede i Němec a on mi přišel popřát. Nebo ráno před rozjetím na mě křičel Australan Thomas Green, jenž vyhrál na deblkajaku v Tokiu: „Josef, to jsou podmínky pro tebe, dobře zajeď!“
Světový titul jste pak v Uzbekistánu získal na vypůjčené lodi od Kazachstánců. Víte, kde se ta vaše zasekla, a nedožadovali se Kazachstánci revanše?
Vím, kde se zasekla, ale radši to nebudu komentovat, někdo na ni zapomněl, což se stane. Ale ten člověk to pak s Kazachstánci urovnal, za to jsem rád, že měl soudnost.
Ostatní spíš chtěli být těmi, kdo Pepovi loď půjčí. Na vodě na něj volali: „Hele, já mám taky tuhle loď. Sice na ní závodím, ale půjčím ti jí.“
Už víte, na jaké trati se bude závodit za čtyři roky v Los Angeles? Co kdyby přibyly závody smíšených posádek, v nichž jste teď získal se snoubenkou Anežkou Paloudovou světovou medaili?
Zatím se neví, teprve se budou vybírat lidé, kteří o programu budou rozhodovat. Ale zjistil jsem, že umím jezdit i kilometr, tak bych asi nejradši, aby zrušili jinou disciplínu a mohl jsem vyhrát dvě jako Martin Doktor. (úsměv) Co se týče mixu, jsme konzervativní sport, za což jsem rád. Když si vezmu, co třeba udělali chodcům, kterým zrušili dlouhý závod a vymysleli smíšenou štafetu. Jako disciplína navíc by byl mix bezva, ale asi bych nerad, kdyby to bylo na úkor jiné disciplíny.
Teď si dopřejete delší pauzu od pádlování?
To ne, mám nafukovací člun a chci na ryby, za nimi musím dopádlovat. Motor nepoužívám, mám ten mezi ramenem a loktem. (úsměv) A pak se asi připojím k dalším skupinám v Praze na hostovačku na tréninky dlouhé vytrvalosti, protože jak jsem s trenérem ve skupině sám, bylo by to někdy na hlavu. A v půlce října zase pojedeme s Anežkou na mixu Krumlovský vodácký maraton, jen na něj nebudu tolik trénovat, tak to soupeři budou mít lehčí.
Máme v hlavě ještě pár nápadů co zlepšit. Necháváme si to, abychom to vygradovali směrem k olympiádě v LA. Je potřeba trénink inovovat. Pepa sám říká, že by šlo jezdit ještě rychleji.
