Článek
Jak vás v Kolumbii přivítali jako olympijského šampiona?
Bylo to hezké. Ne že by mi připravili dort, ale s číšníky i majiteli hotelu se známe, tak všichni mi říkali Olympic Champion. Oni moc anglicky neumějí, tak mě spíš plácali. Místní mi psali i na instagramu, ve městě v restauracích jsme potkali známé, kteří to také omílali. Je hezké, že mě sledují.
Byl návrat do Kolumbie pro vás jasnou volbou? Po olympijském roce často bývá prostor k novinkám či experimentům.
S Kolumbií jsme měli trochu trable, nevěděli jsme na sto procent, jestli sem budeme moct jet, tak jsme koukali i po jiných destinacích. Lákala mě Jižní Afrika, ale nemáme s ní zkušenost, prioritně jsme chtěli sem do vyšší nadmořské výšky, která nám pomáhá. Tak jsem bojoval, abychom to vykomunikovali a jeli sem. A na Jihoafrickou republiku možná dojde na podzim.
Jaké komplikace vás před cestou potkaly?
Kluk, který to celé zařizoval, to měl jako byznys s přítelkyní. Jenže se rozešli, tak jsme řešili, čí budeme mít lodě, kdo je nachystá. Protože on už je neměl.
Martin Fuksa už je v Kolumbii popáté.
Jak jste to řešili?
Ten týpek Raul byl místní, ale asi nebyl úplně finančně gramotný, takže všechno nakupovala jeho přítelkyně Maria, taky kanoistka. A když se rozešli, zůstaly jí všechny lodě a týpek neměl co nabídnout, na rovinu nám napsal, že je zajistit nemůže, a ať to neřešíme přes ni. Ale my potřebovali trénovat, tak jsme mu napsali, že ji musíme kontaktovat, a řešili to s ní. A povedlo se vyřešit.
Jak dlouho v Kolumbii budete?
Dohromady pět a půl týdne, do konce března. Letos je nás tu asi nejvíc. Klasicky já, brácha, táta a Michal Kulich, který s námi jezdí. Plus se přidali mladí kluci z Nymburka, což je super omlazení. Jen si přijdu už ultra starý s lidma o dvanáct třináct let mladšími. Nabíjí mě ta mladistvá energie, i když občas je to těžší, když se nechytám, jaká témata kluci řeší, a neznám ani některá jejich slova. (úsměv)
Jak zvládá odloučení vaše brzy dvouletá dcera Emily?
Nejsem typ, který by si pořád chtěl volat, to by se mi stýskalo ještě víc, snažím se držet city na bodě mrazu. Ne na holky zapomenout, ale spíš si je co nejméně připomínat. Manželka mi posílá videa, když malá řve u okna „táta, táta“, tak je to takové smutné. Ale říkám si, že šest týdnů v roce to vydržíme. Já to zvládám hůř, Emily dobře, snad mi to někdy nevyčte.
Jak se hledala motivace k těžkým tréninkům poté, co jste dosáhl ve svém sportu na nejvyšší metu? Bylo to náročnější?
Na podzim a v zimě jsem to pociťoval. To jsem se tak poflakoval, léčil nemoci a říkal si: Co teď? Asi každý, když nejen ve sportu dosáhne něčeho, po čem roky touží, zažívá takové prázdnější období. Ale mně se osvědčilo nic neřešit a trénovat, to je pro mě nejlepší terapie. Dělám, co mě baví, u toho zapomenu na všechno. Říkám, že vyhrát olympiádu je ta nejlepší věc na světě, ale zároveň ta nejhorší.
V čem nejhorší? Zkuste to prosím rozvést.
Právě proto, že dosáhnete vytouženého sportovního cíle a říkáte si, co dál. Když vyhrajete Světový pohár, mistrovství Evropy nebo i světa, pořád vás to nenakopne jako olympiáda. Jestli vyhrajete mistrovství světa třikrát nebo desetkrát, svět se nezboří. To všechno už jsem navíc zažil předtím, vyhranou olympiádu poprvé. A bylo to neuvěřitelné. Je to takový vrchol, dávka endorfinů, euforie. Ale tak měsíc dva, pak je vše od začátku. A ta laťka už se těžko posouvá. Jedině zkusit vyhrát dvakrát na jedněch hrách.
K tomu byste zřejmě potřeboval zvítězit s bratrem Petrem na deblu. Kolik času mu teď věnujete?
Párkrát jsme na něm byli, rádi bychom se spolu představili na mistrovství Evropy v Račicích. Pro mě je na singlu hlavní trať kilometr jako olympijská distance, ale od juniorů jezdím rád pětistovku. Ta ale často s deblem kombinovat nejde.
Když se evropský šampionát jede v červnu doma v Račicích, nezkusíte se u pořadatelů přimluvit, aby časový pořad poskládali tak, aby šly obě disciplíny skloubit?
Nejsem typ, co by to dělal. Přečtu si program a přizpůsobím se. Vloni v Szegedu to na mistrovství Evropy skloubit šlo, věřím, že ta varianta vyjde i letos. Ale je nutné pak postupovat rovnou z rozjížděk, pokud to jde, pak je program schůdný. Určitě se budu chtít doma před fanoušky ukázat. I když prioritou pak bude mistrovství světa v Itálii, i proto, že tréninku nebylo na podzim i kvůli nemocem tolik, aby forma byla top už v Račicích.
