Článek
„Nebylo to ideální, večer musím být rychlejší," říkala Baumrtová po středeční ranní rozplavbě, v níž předvedla průměrný čas 1:01,67 min., skoro dvě sekundy za osobním rekordem. Přitom očima úpěnlivě sledovala tabuli, na níž naskakovaly výsledky dalších rozplaveb, ruce prosebně sepjaté na hrudi.
A toužebné očekávání nakonec bylo vyslyšeno. V pořadí sice česká závodnice byla sedmnáctá, před ní ale byly tři Italky a jedna musela podle pravidel z kola ven. „Díky bohu, že to takhle dopadlo. Ten čas, to byla pěkná veteš. Asi jsem brala postup až příliš jako automatický," vyprávěla a spěchala do hotelu, aby se stihla připravit na večerní semifinále.
Spokojenost vystřídal šok
Boj o finále ale nabídl úplně opačný příběh. Baumrtová skutečně zrychlila a dohmátla jako třetí v čase 1:00,83, skoro o sekundu rychleji než ráno. „Je to o sekundu rychlejší, ale pořád je to o sekundu za osobákem. Jestli projdu dál, tak bych to chtěla ještě zrychlit," vyprávěla a bylo vidět, že ji zlepšení potěšilo.
Mezitím se ale rozjelo druhé semifinále a tvář Baumrtové, která očima visela na velkoplošné obrazovce, najednou ovládl šok. „Tak, a jsem devátá," hlesla nevěřícně. „Tak to je tedy zklamání. Jaké štěstí jsem měla ráno, tak teď naopak smůlu. To je fakt vtipný," kroutila nechápavě hlavou.
Výsledková tabule nakonec ukázala ztrátu na postupovou osmičku dvě setiny. „To ne, to je fakt hustý. Dvě setiny. Asi by mě nikdy nenapadlo, že budu ze třetího místa v rozplavbě devátá. To je velké zklamání. Asi jsem to zakřikla, bohužel," dodala tiše a vydala se pomalým krokem do šaten...
