Článek
Na znakařských tratích jste bojovala o druhé finále v řadě, narozdíl od stovky to ale nevyšlo. Na padesátce jste přitom nedávno překonala osobní rekord. Věřila jste si na ni víc?
Spíš ne. Řím mě nabudil, to ano, ale stovka je příjemnější, dá se napravit i drobná chyba. Padesátka je o tom, jestli se povede všechno technicky. Nejsem z toho smutná. V Itálii jsem v červnu plavala rychleji, ale tam jsem si zlepšila osobák hodně (27,89 s), takže tady můžu být taky spokojená.
Z dopolední rozplavby jste postoupila patnáctým časem, večer byla čtrnáctá a rychleší o dvanáct setin. To zlepšení vás asi těší, že?
Na osmičku bylo třeba plavat 27,60, to je hodně rychlé. Vůbec se tady padesátky plavaly rychle, postup do semifinále za 28,22, to je proti jiným rokům brutální. Já jsem ráda, že jsem dokázala proti rozplavbě zrychlit, proti včerejšku (finále stovky - pozn. red.) jsem se ale cítila vyčerpaná. Byl to už šestý start tady a tak jsem ráda, že mám ve čtvrtek volno a můžu sbírat síly na dvoustovku.
Mohla sehrát únava po finále stovky na padesátce roli?
Těžko říct. Spíš to ale vyčerpává mentálně, fyzicky ani tak ne. Nejsem naprogramovaná jako Katinka Hosszúová nebo Michael Phelps, abych to zvládla všechno.
Co čekáte od závodu na 200 metrů?
Těžko říct. Dvoustovka musí sednout, uvidíme. Hlavu si z toho nedělám.
Na start můžete jít s klidnou hlavou, splněno už máte...
Je pravda, že mám skvělý pocit. S finále jsme nepočítala, poslední roky to prostě nešlo. Teď druhé semifinále. Pro mě skvělé výsledky.
Maďaři plaváním žijí, Katinka Hosszúová je jejich národní hrdinka. Jak na vás atmosféra působí?
Je to tu hodně podobné jako při olympiádě v Londýně. Hned první den mě hodně překvapil, plavala jsem s Katinkou v rozplavbě a to byl hukot.
