Článek
Neúčast na loňských vrcholných šampionátech leccos naznačovala. Do jaké míry byl ale váš konec plánovaný?
Nebyl to blesk z čistého nebe. Výkonnostně jsem se delší dobu trápil, pořád jsem ale doufal, že se to zlomí a začnu zase plavat suprové časy. Velkou ranou pro mě bylo, když jsem po nesplnění limitu na ME a MS v létě nezaplaval ani limit pro reprezentaci. To jsem si ale ještě řekl, že budu makat dál a zkusím zaplavat limit na MS v krátkém bazénu v Austrálii. Ale nepovedlo se a po dohodě s trenérkou (Petrou Škábovou) jsem došel k závěru, že radši skončím, než abych se takhle trápil.
Jaký je život po kariéře? Nepřišla myšlenka vydat se na trenérskou dráhu?
Zatím ne. Od roku 2005 jsem pravidelně vstával brzo ráno, abych byl na tréninku. A jsem nesmírně rád, že teď můžu vstávat kolem osmé hodiny a pak jít do práce a být doma dřív, než kdybych končil na tréninku. Konečně se třeba můžu nasnídat s rodinou i jindy než v neděli. Užívám si to. Mám čas na dceru a mám i skvělou práci.
Dcera Beáta je ještě malá, ale kdyby se jednou chtěla vydat v tátových šlépějích... Doporučil byste jí to?
Určitě bych ji přesně řekl, co to obnáší a že si musí dobře rozmyslet, jestli to chce za daných podmínek dělat. Klíčové by pro mě bylo, aby byla v tom, co dělá, šťastná. Ať už by šlo o jakýkoliv jiný sport, nebo jinou činnost.
Jan Micka ve finále kraulařské patnáctistovky na ME v krátkém bazénu.
Bez nadsázky jste byl nejlepším českým plavcem v mužské kategorii uplynulé dekády. Měl jste i blízko k medaili z vrcholné akce, nakonec ale ve vaší sbírce chybí. Čím to bylo?
Na jedné distanci se sešla výjimečná generace v čele s Italem Gregoriem Paltrinierim, nespočetněkrát se mi stalo, že jsem skončil čtvrtý pátý. Bohužel jsem nikdy nezaplaval ve finále na vrcholné akci osobní rekord. Ten by nejspíš na pódium stačil.
Jak moc k vašemu výkonnostnímu propadu přispěla covidová krize?
Totálně. A bohužel nejen ze sportovního hlediska. Na covid mi umřel táta, všechno šlo do pr... Uvědomil jsem si, že máme každý vymezený nějaký čas v životě a že je mnohem důležitější a smysluplnější věnovat ho rodině než se honit za nějakými cíli a trápit se ve vodě. To byl nejspíš jeden z důvodů, proč mi to najednou přestalo tak jít.
Jan Micka ve finále kraulařské patnáctistovky na ME v krátkém bazénu.
Po olympiádě v Tokiu jste změnil trenérské vedení a přestěhoval se z Podolí na Strahov. Neměla ta změna přijít dřív?
S Jaroslavou Passerovou jsme spolupracovali snad jedenáct dvanáct let. Měl jsem v plánu udělat změnu z v roce 2017, kdy jsem trénoval půl roku v Itálii, ale nedošlo na ni a pokračovali jsme dál. Ke konci už to byla dost velká ponorka a věřil jsem, že mi příchod na Strahov k trenérce Petře Škábové, která mě vedla už v dětství, pomůže. V tréninku jsem se zlepšoval, ale limity jsem nesplnil, a tak přišlo rozhodnutí skončit.
| Trenérka Jaroslava Passerová o Janu Mickovi |
|---|
| Jak budu na Honzu vzpomínat? Přišel ke mně v deváté třídě, od šesté třídy byl v USK. Ve sportovní třídě ho trénovala Petra Plamínková (dnes Škábová) a když otěhotněla, tak přešel ke mně. Jako plavec byl spíš průměrný, ale svou pracovitostí a ctižádostí začal výkonnostně růst. V celé jeho kariéře navíc nebylo žádné zaškobrtnutí, podařil se mu i přechod z juniorské do seniorské kategorie. Tohle se spoustě kluků nepodaří, začnou stagnovat. To on neměl. |
| Kariéru nastartoval v roce 2011 na olympiádě mládeže v Trabzonu, kde byl stříbrný a bronzový a postupně šel přes MEJ výš. Na ME v roce 2016 jako první Čech zaplaval 1500 metrů pod 15 minut. Lepší byl na dlouhém bazénu, na krátkém mu nešly obrátky. Trénovali jsme vždy na 50metrovém bazénu v Podolí a tak mu z tréninku chyběla polovina obrátek. |
| Může ho mrzet, že nevybojoval seniorskou medaili? Dal tomu všechno, nemá čeho litovat. Udělal toho pro plavání za svou kariéru strašně moc. Nejen svým přístupem, díky kterému motivoval další plavce, objevují se i další vytrvalci. A překonal snad nejvousatější rekord, shodou okolností svého tchána. |
| Stagnace nakonec přišla s ročním posunem olympijských her v Tokiu. Tam přišel zlom. Byli jsme domluvení, že po hrách se rozejdeme, už jsme spolu byli moc dlouho. Do toho bohužel přišlo špatné období pro nás oba, jemu umřel na covid táta, mně manžel. |
| Co považuji za největší společný úspěch? Asi první patnáctka pod 15 minut a další posuny rekordu. A největší zklamání? Věřte, nebo ne, ale to u mě nenastalo. Nemůžu říct, že bych byla z něčeho extrémně zklamaná. Věděla jsem, že dal vždycky do všeho všechno. |
Nepřemýšlel jste na přestup do dálkového plavání? V minulosti vám jen těsně unikla účast v Riu...
Přemýšlel, ale bazénové plavání pro mě bylo vždy hlavní, k dálkovému jsem si chodil jen odskočit a podráždit dálkaře. (smích) A nakonec jsem se rozhodl skončit úplně. Dálkovému plavání se koneckonců můžu věnovat i jako hobby plavec. Prostě přijet s rodinou na víkend, zaplavat si, pak si opéct buřta a spojit to s nějakým výletem.
U vody každopádně svým způsobem zůstáváte, nastoupil jste do firmy Daniela Machka. Bývalého rekordmana na patnáctistovce, jemuž jste letité maximum vzal a k tomu ještě odvedl dceru...
(smích) Do třetice všeho dobrého... Firma loni oslavila 30leté výročí na českém trhu a jsem za tuhle příležitost moc rád. I za to, že mi dal Dan důvěru. Práce v rodinném podniku je super, dokážeme si vyjít vstříc. Není to tak vyhrocené jako jinde.
Největší hvězda éry Jana Micky (vpravo) Ital Gregorio Paltrinieri (vlevo vzadu).
Jakou pozici zastáváte?
Zatím jsem stážista. Mám samozřejmě přehled o plaveckém vybavení a sortimentu, ale učím se pracovat se systémem předobjednávek i objednávek, plánování i reporting. Postupem času bych měl dostat na starost komunikaci s našimi partnery - českými i slovenským plaveckým svazem a slovenskými oddíly.
