Hlavní obsah

Nekupoval auta, šetřil. I díky tomu Hradilek zahnal černé myšlenky a zase vítězí

Praha

Vloni sledoval závody jen v televizi, problémy s krkem neustávaly a kajakář Vavřinec Hradilek netušil, jestli do sbírky úspěchů na divoké vodě ještě nějaké přidá. S o to větší radostí letos obráží Světové poháry – z posledních dvou si přivezl první a druhé místo.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Kajakář Vavřinec Hradílek.

Článek

Vážíte si teď vítězství víc, když jste se dokázal dostat ze zdravotních trablů? Až do loňska se vaše kariéra vyvíjela vcelku hladce…

To je fakt. Do loňské sezóny jsem šel pořád nahoru. Každý rok jsem měl nějaký výsledek a posun v kariéře. Vloni se to zastavilo a ani začátek letošního roku nebyl ideální. Ale pak jsem vyhrál jeden závod, v dalším kvalifikaci a byl druhý, což vám po té pauze dodá hrozně sebevědomí. Na druhou stranu jsem pořád věděl, že na to mám a že se mi jezdí dobře. Nenechal jsem se rozhodit mistrovstvím Evropy a svěťákem v Troji.

Měl jste vloni i černé myšlenky, jestli se dokážete do světové špičky ještě vrátit?

Nad tím člověk samozřejmě přemýšlí, když leží doma, kouká na závody a bolí ho to. Já nemohl běhat, jezdit na kole, bolela ruka i krk, ty nejhorší tři týdny byly psychicky dost nepříjemné. Člověk pak začne přemýšlet jinak, že sice je to sport, který mě živí, ale říkal jsem si, že pokud by to bylo za cenu, že pak nebudu hýbat rukama, tak se na to vykašlu.

Po návratu k závodům se i na své výsledky díváte jinou optikou?

Určitě. Člověk si toho i víc váží. Sezóna je náročná, spousta lidí vynechává některé Světové poháry a chce se připravit na mistrovství světa, zatímco já jedu všechno. Vloni jsem je nejel, může se něco stát i příští rok, tak jich chci jezdit co nejvíc, dokud to jde.

V čele Světového poháru máte slušný náskok, je jedním z vašich cílů vedení udržet?

Já si to dal za cíl už před sezónou. Byl jsem dvakrát těsně druhý a jednou, myslím, třetí, tak bych letos chtěl zkusit vyhrát. Přece jen jde o potvrzení dlouhodobé formy.

A za celkové vítězství je i finanční prémie, na rozdíl od jednotlivých závodů…

Je to tak, samozřejmě každá odměna je skvělá, i když by si nás mezinárodní federace mohla vážit víc. To je ale asi poslední položka, která mě motivuje.

Podnikáte dost aktivit pro své sponzory, účastníte se natáčení videí i focení. Je to pro vás významnější zdroj obživy než samotné závodění?

Když budeme mluvit o živobytí, musím to dělat. Spousta lidí se ptá proč. Jednak mě to baví a také to musím dělat, abych si vydělal na soustředění pro příští sezónu. Zároveň jsem rád, když se mi daří, protože mám odměny i za výsledky. Člověk musí všechno umět zkombinovat, trénink je náročný a je potřeba být odpočatý.

Už to umíte?

Už jsem si jednu chvíli říkal, že jsem se to naučil, ale občas se ocitnu v pozici, kdy jsem unavený a chvíli si nadávám, že jdu tam a tam. Takže to asi ještě úplně neumím…

Kdybyste se teď rozhodl skončit se závoděním, uživilo by vás točení a focení?

Asi bych musel začít jezdit něco extrémnějšího. Jsem placený zejména pro slalom, takže ty závody musím jezdit. Nejsem v situaci, že bych přestal závodit, a dokázal se tím uživit.

Když jste vloni nemohl závodit, pocítil jste to významně na svém kontě?

Já měl štěstí, že jsem peníze vydělané za dvě předchozí sezóny nikde neutrácel. Spousta sportovců si třeba po olympiádě koupí auta, já si nekupoval nic. Něco jsem ušetřil, investoval do přípravy na tuhle sezónu a naštěstí se vyplatilo.

Mezi slalomáři jste v práci se sponzory průkopníkem, dříve to nebylo v takové míře obvyklé. Prošlapal jste tím cestu i mladším závodníkům, jako je Jiří Prskavec?

Tu cestu jsem začal, když jsem se sbalil a jel na Zéland nebo do Austrálie a docela v tom i finančně zahučel, ale pak byl schopný si zajistit peníze od partnerů. A když se teď podívám na Jířu i deblíře, se sponzory začínají taky pracovat. Nebavíme se o tom, nevím, jak jsou spokojení, ale minimálně podle nálepek na lodích jim to asi jde.

Už se vám ozývají partneři sami, nebo je musíte stále obcházet sám?

Člověk pořád musí chodit, nikdo vám nenabídne peníze. Zásadní smlouvy nepřijdou samy.

Máte své hranice, se kterými značkami či výrobky se nechcete spojovat?

Třeba před dvěma lety bych se asi zasmál, že budu dělat reklamu pro výrobce ovesných vloček. Nakonec přišli s docela vtipným nápadem a já si uvědomil, že ty vločky taky jím, tak proč ne. Člověk nikdy neví…

Své známé tváře využíváte i v charitě, ať už pro neteř Boženku trpící spinální svalovou atrofií, nebo pro obyvatele Nepálu postižené zemětřesením. Jakou míváte odezvu?

Marketingové aktivity, které dělám, často souvisejí s různými nadacemi a veřejnou pomocí. A jsem rád, že to lidi dokážou ocenit a slyší na jména známých lidí. Když jsme dělali sbírku pro Nepál, seděl jsem v tom call centru a měl neskutečnou radost, že jsem Čech, což byla úplně odlišná situace než po prezidentských volbách. (úsměv)

Berete jako benefit sportovní popularity, že byť občas jdete na akce, kam se vám úplně nechce, pak máte možnost oslovit mnohem větší skupinu lidí třeba i pro charitu?

Určitě nelituju toho, co dělám. Jsou různé charity, které mi nejsou sympatické, ale většinou dělám, co smysl má. Teď jsem třeba podepsal dvě kšiltovky pro kamarádův projekt. A pak mi poslala paní e-mail celá ohromená, jak se to povedlo, měla krásně rozepsané, kam peníze šly. A když pak třeba přijdou fotky od spokojených dětí, je to krásný.

Související témata: