Článek
V loňském roce po olympijských hrách v Riu její krize vrcholila. I přes nezměrné tréninkové úsilí nepřicházel kýžený zvrat v zaplavaných časech a senzační úspěchy na evropské i světové scéně z předchozích let se zdály být dávnou minulostí. „Rok 2016 byl celkově těžký. Ale hranice osobního rekordu byla od roku 2013 nedosažitelná," vyprávěla pětadvacetiletá závodnice z Chomutova v dějišti šampionátu.
Ještě ve zmiňovaném roce 2013 se přitom Baumrtová vezla na vlně úspěchů, šestým místem na MS v Barceloně a zlatem na evropském šampionátu v dánském Herningu korunovala dvouleté medailové žně. Soukolí ale začalo pomalu drhnout. „Pak se to všechno začalo vézt," vzpomínala Baumrtová.
„Šampionáty v Berlíně, v Dauhá, před dvěma lety Kazaň, kde jsem nevyplavala ani semifinále. A ten samý rok ME v Izraeli, kde jsem postoupila ze semifinále druhým časem a ve finále byla pátá. To vás hodí úplně dolů, bylo to strašné," vracela se ve vzpomínkách do nepříjemného období.
Víra je důležitá, tvrdí
V Maďarsku už ovšem mohla myslet na těžké časy s úsměvem. A s vědomím, že nejdůležitější je neztratit víru v sebe sama. „Když tři roky časy nejdou nahoru, je hodně obtížné věřit, že teď na tomhle závodě to bude dobré. Říkali jsme s tátou (otec a trenér v jedné osobě Tomáš Baumrt - pozn. red.) teď, teď. Jenže ono to nebylo rok. A najednou tři roky. Bylo vážně těžké víru neztratit. Jenže právě víra je strašně důležitá," přemítala.
V letošním roce Baumrtová vykročila novým směrem. Trenér od ledna začal aplikovat pozměněný systém tréninku, po vzoru zahraničí zaměřený na vyšší intenzitu. Ještě před sezónou pak česká plavkyně strávila několik týdnů na soustředění s dánským týmem po boku znakařky Mie Nielsenové. A výsledky se začaly dostavovat. Na červnovém mítinku v Římě vylepšený český rekord na 50 metrů znak a přímo v Budapešti nový český rekord v semifinále stovky a konečné sedmé místo k tomu.
Zní to jako pohádka. Pro sympatickou blondýnku byly ale předchozí roky především velká škola života. „Teď už vím, že každý má největšího nepřítele sám v sobě. To jediné, co mě brání v plavání jsem já," poznamenala a u srdce jí hřálo, že svým znovuzrozením potěšila své nejbližší, jejichž podpora ji držela nad vodou. „Po dlouhé době jsem u táty viděla gesto, které udělal v Herningu, když jsem vyhrála. Po dlouhé době měl slzy v očích. Jsem ráda, že jsem mu dokázala udělat takovou radost," uzavřela Baumrtová.
