Článek
Češi v této kategorii nezískali kontinentální zlato od roku 2016 jen jednou. „Výborný pocit. Měli jsme několik variant, co kde uděláme, ale Jířa nám ujel, tak jsme zbytek sjeli s Ondrou a bylo to super," pochvaloval si vydařený vstup do šampionátu.
V nabité domácí konkurenci si reprezentaci zajistil až v posledním čtvrtém závodě v Troji. „Nominace jsou dva nejhorší víkendy v roce, nejsou to hezké závody, i manželce říkám, ať radši nechodí. Všichni jsou nervózní, trenéři i závodníci," popisuje. „Představa, že bych byl celý rok doma a další závody jel až v srpnu na mistrovství republiky, byla hrozná," líčil.
Až po poslední jízdě přišla úleva, spolu s Tunkou doplnili Prskavce, který měl díky olympijskému zlatu reprezentaci jistou. A tak na vrcholných akcích startuje celá skupina Jiřího Prskavce staršího, do níž Přindiš po minulé sezoně přešel. „Pořád je to ještě čerstvá změna, ale jsem rád, že jsem potvrdil, že do reprezentace patřím, s Jířou jsme tam stabilně už spoustu let v kuse," těší 33letého kajakáře.
Ve čtvrteční kvalifikaci na rozdíl od svých parťáků postoupil hned z první jízdy, z českých kajakářů a kajakářek vypadla jen Barbora Valíková. Přindiš má přitom na Liptovský Mikuláš rozporuplné vzpomínky. V roce 2016 v dramatické bitvě o olympijské Rio těsně prohrál právě s Prskavcem.
„Ten rok jsem se cítil úžasně. Vrátil jsem se po zranění, ve všech závodech jsem byl na bedně. Ale v Lipťáku jsem v semifinále chyboval," vybavuje si první nepostupové místo. „Bylo to smutné, večer na párty za mnou přišel Joe Clarke a říkal mi, že ve finále být neměl, protože dal v semifinále padesátku. Tak jsem mu poděkoval, že mi to říká," hořce se pousmál nad počínáním Brita, jenž se pak stal v Riu olympijským vítězem.
