Článek
Úřadující vicemistr Evropy je nadšeným cestovatelem, v Japonsku ale chtěl poznat víc než jen tamní města či gastronomii. A tak zkusil napsat svému kamarádovi Kazukimu Jazawovi.
Japonský kajakář startoval na třech olympiádách, než začal působit v buddhistickém chrámu v Naganu. „Zeptal jsem se, jestli by nebyla možnost tam zajet a vyzkoušet si jeho život,“ líčí třicetiletý Přindiš.
Domlouvání se vleklo, vše se doladilo po měsíci a půl, navíc z Přindišovy představy o týdenním pobytu v chrámu zůstaly tři dny. „Říkal jsem si, že to bude rychlovka a nic moc tam nezažiju, ale nakonec jsem byl rád, že to byly jen tři dny,“ přiznává český slalomář.
Do chrámu totiž vyrazil během tuhé zimy. „Venku bylo kolem nuly a ta stavba je jen dřevo a papír. Denní režim byl nastavený, že jsme vstávali v šest a pak měli program rozplánovaný po čtvrthodinách. Různé práce, meditace, k tomu relativně málo jídla. Po třech dnech jsem byl úplně vyflusaný,“ přiznává.
„Ale zároveň nadšený. Naučil jsem se základy meditace, jak ti lidé přemýšlejí. Klidně bych se tam někdy vrátil. Ale v létě,“ usmívá se.
Zasvé vzaly představy o asketických mniších uzavřených jen v chrámovém komplexu. Před cestou komunikoval s jedním z mnichů po mailu v angličtině, na konci svého pobytu s ním vyrazil do města na večeři.
„V chrámu byl hodně striktní, pak jsme se potkali a on měl mikinu a čepici Yankees. Dali jsme si pivo a saké a pokecali jako dva kamarádi. Jsou to normální lidi, kteří mají manželky a své byty vedle chrámu,“ popisuje Přindiš.
V Naganu zákonitě musela přijít řeč i na památný triumf českých hokejistů na olympiádě před 21 lety. „Oni si to pamatovali a já jim vyprávěl různé příběhy. O Petru Svobodovi, popisoval jsem dokument Nagano tapes,“ líčí.
„A jak jsou mniši docela sportovci, každý den jsme chodili běhat. Tak jsme se domluvili a jeden den vyrazili k té hale a udělali si nějaké fotky zvenku. To bylo hezké, i když samotné Nagano mě kromě toho chrámového komplexu úplně neuchvátilo,“ přiznává.
