Článek
Vraťme se ale na začátek příběhu, který ji dovedl až do české reprezentace. Nabojčenko se narodila v Kyjevě, ale rodiče se vydali za prací do Česka. Po chvíli se za nimi přesunula i tehdy jedenáctiletá Daryna.
Bavilo ji plavání a v bazénu byla hodně rychlá. V České Lípě ji trénoval Tomáš Choc, jenž v minulosti dovedl svou dceru Petru k evropskému titulu, poté Nabojčenko zlákali do klubu v Ústí nad Labem.
Díky svým výkonům získala tzv. VIP občanství, odpadla jí tak složitá administrativa a mohla získávat medaile z českých šampionátů. Jenže přišel zádrhel, v období vrcholící koronavirové pandemie…
„Snažila jsem se trénovat aspoň doma, ale vždycky tak týden, pak jsem přestávala. I psychicky jsem na tom nebyla dobře, nechtělo se mi dělat nic, ani vracet se k plavání,“ vybavuje si. „Ještě před rokem jsem si neuměla představit, že bych zase takhle plavala,“ neskrývá.
A nebýt kouče Jana Kreníka, asi by si opravdu blížící se šampionát pustila maximálně v televizi. „Přitom jsem se ho ze začátku hrozně bála, že to bude těžké. Ale zase se mi začalo chtít chodit na tréninky, makat a zlepšovat se,“ popisuje svou proměnu, která vyústila i v nedávný český rekord.
V Brně zvládla 50 metrů motýlek jako první Češka v krátkém bazénu pod 26 sekund, o devět setin.
Jak se to Kreníkovi povedlo? „Stálo ho to hodně práce a hodně nervů, ale hezky jsme si sedli. Dokázal mě namotivovat, podpořit a pochopit. K tomu celá skupina a trénink s Honzou Šeflem, jedním z nejlepších českých plavců, od něj jsem se také hodně naučila,“ cení si Nabojčenko.
A trenérský pohled? „Na začátku jsme nejvíc řešili, aby Darča dokázala složit maturitu, čemuž jsem věřil možná míň, než že zaplave český rekord,“ směje se Kreník. „Ale vždycky jde o to, aby trenér našel pochopení pro plavce, nebyl ve všem dogmatický,“ popisuje svůj přístup.
Jednadvacetiletá Nabojčenko by si v Otopeni ráda opět vylepšila osobní rekordy na padesátce motýlek i kraul, na dobrý výsledek může pomýšlet i s ženskou polohovou štafetou.