Článek
Bělehrad (od našeho zpravodaje) ‑ „Výsledek je to super, ale zase je to ta brambora. Navrhoval bych federacím, aby začaly dávat medaile i za čtvrtá místa,“ pousmál se čtyřicetiletý Vraštil nad bilancí nejlepší české posádky posledních let.
Olympijskou místenku pro Paříž si zajistili už postupem do A finále, v něm byli ještě v polovině trati na bronzové příčce. V cíli jim na třetí Italy chyběly více než tři sekundy.
„Na konci už to tam nebylo. Nikdy necestujeme na mistrovství světa s tím, že jedeme pro medaili. Ale pak se to vyvíjí tak, že bychom ji mohli mít. Tak třeba za rok na olympiádě, i když by to samozřejmě bylo něco neuvěřitelného,“ uvědomuje si 27letý Šimánek.
Věděli, že na trati nechali vše. „Kdo nikdy nejel dva kilometry, šest minut naplno, může si to vyzkoušet třeba na trenažéru. Je to strašné,“ vydechoval Vraštil. V jedné ruce měl láhev coly, ve druhé fantu a doplňoval do těla cukry.
Bez přehánění je výjimečným sportovcem. Na olympijské hry se jako veslař nominoval počtvrté, k tomu opakovaně absolvoval slavného Iron Mana na Havaji. Naposledy vloni hned po světovém šampionátu veslařů v Račicích.
Však také angličtí moderátoři v Bělehradě vtipkovali, že po závodech Vraštil sedne na kolo a pojede domů, aby potrénoval na nějaký triatlon. „To letos nehrozí. Jsem rád, že si odpočinu, pojedu za rodinou, dáme nějakou dovolenou,“ vyprávěl.
Jenže třítýdenní all inclusive u moře nečekejte… „Už jsme s manželkou a kamarádem vyhlíželi nějaký maraton na konci října,“ přiznává tatínek dvouleté dcery Violety.
Rodinu by chtěl vzít i za necelý rok do olympijské Paříže. „Hned po čtvrtečním semifinále jsme koukali po nějakém bydlení a vstupenkách. Je pravda, že bydlení je příšerně napálené, možná bude lepší spát někde ve stanu,“ líčil Vraštil, jenž tak svůj čas dělí mezi trénink, rodinu a školu.
Škola i práce
„Trochu jsme si to s Jirkou otočili a do školy chodím já. V Olomouci má děkan Fakulty tělesné kultury Michal Šafář obor sportovní specialista, což je přímo pro mě,“ pochvaluje si Vraštil, jenž by rád do olympiády stihl bakalářské zkoušky.
Šimánek už studia na Vysoké škole chemicko-technologické zdárně dokončil. A vrhnul se do práce. „Nechtěl jsem ztratit kontakt s oborem,“ vysvětluje. Věnuje se chemii a technologiím určeným pro bazény. „Ráno trénuju, pak jedu do práce, pak zase trénink. Někdy je to těžké, občas jsem unavený,“ připouští. Přesto by veslařem 24 hodin denně být nechtěl.
„Vždycky mi dávalo smysl studovat a u toho veslovat. A teď jsem rád, že to jde kombinovat s prací. Myslím, že funguje, když se hlava nesoustředí jen na sport. Nám se s Mírou naštěstí daří, ale když vám to pak nejde, je dobré mít berličku, že vše nevisí jen na sportu,“ dodává.
