Článek
Jak vznikla chyba, která vás stále finále?
Měl jsem pocit, že jsem jel docela dobře. Lehce jsem projel osmou protivodu, ale to mi nepřišlo jako velká komplikace. Přesazené branky se mi také povedly, až v té poslední těžké kombinaci jsem se nedostal dostatečně doleva nad další povodnou brankou. Minul jsem ji o hodně, pak už to bylo takové zoufalé, že jsem nevěděl, co mám dělat.
Když jste minul branku, hned vám bylo jasné, že finále je pryč?
Jasně, v té chvíli už má člověk chuť vylézt z té lodi…
Máte světový titul, ale prokletí evropských šampionátů trvá. Na finálovou účast stále čekáte.
Doufám, že to někdy zlomím… Ale rozhodně jsem nemyslel na to, že jsem ještě nepostoupil do finále. Soustředil jsem se na jízdu a věřil, že to i s nějakou chybičkou dám. Ale minout bránu o metr, to není chybička…
Zvýšená nervozita v domácím prostředí nehrála roli?
Cítil jsem se dobře, nervózní jsem nebyl. Atmosféra byla úžasná, škoda, že už si to ve finále nezažiju…
Ještě si můžete spravit chuť v odpoledních hlídkách.
Budu se snažit klukům stačit a doufám, že předvedeme nějaký hezký výkon.
Stačit? Jste přece mistr světa.
Oni si ze mě dělají srandu, protože jezdím uprostřed, a tak mám o dost delší dráhu než oni dva (Přindiš a Prskavec) a vždycky jsem o hodně víc hotovej než oni.
Chybovalo i hodně dalších kajakářů, byla trať pro finálový den tak těžká?
Neřekl bych těžká, našel bych jiné slovíčko… Prostě taková hnusná polská trať (stavitelem byl polský kouč Popiela). Na to, jak to tady jde v Troji postavit, aby byla těžká a krásná zároveň, se tohle fakt nepovedlo. Rozhodně si člověk tu trať neužívá. Zvlášť když mine bránu...
