Článek
V olympijské Paříži dosáhla na své hlavní trati na patnácté místo, pak si užila trochu volna a opět zasedla k diplomové práci, aby ji mohla odevzdat na Univerzitě J. E. Purkyně. „Původně jsem to chtěla stihnout už před olympiádou, ale jak jsem vyhrála mistrovství Evropy, přišlo dost mediálních povinností a už jsem to nestihla,“ vysvětluje.
Práci úspěšně obhájila minulý týden a k evropskému titulu z Bělehradu letos zvládla přidat i ten magisterský. Když se naplno vrátila k tréninku pod svou dlouholetou trenérkou Petrou Škábovou, už příprava vypadala jinak. Režim, kdy dopoledne vyrazila na dvě hodiny do vody, pak do posilovny a poté na druhou fázi ve vodě, byl minulostí.
Teď se rozhodla jednu fázi v bazénu ubrat. „Domluvily jsme se tak s trenérkou už před olympiádou. Do vody chodím jednou denně, pak mám suchou přípravu, většinou posilovnu nebo kickbox,“ říká Horská.
Právě bojový sport jako ideální doplněk k dřině ve vodě si vyhlédla už před několika lety. „Je skvělý na kondičku, rychlost a výbušnost. A zároveň je to dobrá psychohygiena, kdy musím neustále dávat pozor, co dělám, abych sobě nebo tomu druhému neublížila, to je jiné než ve vodě,“ porovnává 27letá plavkyně.
„Jiný styl tréninku je zase nový směr, jsem zvědavá, co z toho dokážu vytvořit. Ale během sezony jsem teď plavala lépe, než jsem čekala, tak snad to ještě vyšperkuju,“ doufá česká rekordmanka na prsařské dvoustovce.
V krátkém bazénu už se ale na 23 setin přiblížila i tucet let starému rekordu Petry Chocové (nyní Weber). „Ráda bych jí ho vzala. Petra to ví, tak to říct můžu,“ usmívá se. Zlepšení na stovce je i důsledkem většího zaměření v tréninku na kratší trať. „Ale to neznamená, že by dvoustovka ustoupila,“ ujišťuje.
V Budapešti ji čeká také sprinterská padesátka, domů by se ráda vracela alespoň s jednou finálovou účastí.
