Článek
Londýn (od našeho zpravodaje) ‑ Plyšáka tak udal hned po vyhlášení a mohl se těšit z toho, že potřetí za sebou pojede na olympiádu, což je v nabité české kajakářské konkurenci a pravidlu o jedné lodi za zemi obdivuhodné.
Jak plyšáka rozdělíte mezi své dva syny?
Jsou naštěstí dva, mám jednoho z hlídek. Tohohle asi dostane Mareček, Jiřík mu stopil toho předchozího. (úsměv)
Jiří Prskavec se světovým stříbrem a plyšovým maskotem.
S rodinou jste trávil v Londýně přes dva týdny, přispěla rodinná pohoda k vašemu úspěchu?
Spíš ten režim, jaký jsme si tu udělali. Zabydleli jsme se, věděli, kam jít nakupovat. A kluci už chytli takový režim, že v půl deváté spali, my si mohli s Terkou sednout a na něco se podívat. Ta domácí pohoda mě dělá nejsilnějším, co můžu být. Kluci třeba nechtěli spát, ale večer oba zalehli a spali, což je neuvěřitelné. Hráli to se mnou a já jsem strašně rád, že je tu mám a můžu to s nimi sdílet, to je krásná odměna.
I vaše manželka závod hodně prožívala.
To je normální, prožívá to strašně moc. Jak říká: Já se nejvíc bojím, že bude smutnej. Je to nejvíc, co můžu mít na závodech, ty dva chlapečky a manželku, bez nich by to nebylo takové.
Jak si ceníte toho, že pojedete už na svoji třetí olympiádu?
Toho si cením zatraceně, je to strašně těžké. Měl jsem letos skvělou sezonu, i když zlatý double se mi nepovedl, bylo k němu strašně blízko. Stejně jako v roce 2013 jsem vyhrál mistrovství Evropy a pal byl druhý na světě. Jsem strašně rád, že se pořád držím na nejvyšších příčkách a můžu soupeřit s těmi nejlepšími.
Pocity na startu jsou stále stejné?
Pro mě to tu byl jeden z nejtěžších závodů v kariéře. Byl jsem ze sezony dost unavený, do poslední chvíle jsem se nedokázal pořádně zkoncentrovat. Myslím, že mi nakonec hrálo do karet, že jsem nepostoupil na singlu z kvalifikace. I když mě to hodně bolelo, tak mi volný den prospěl. Většinu dne jsem byl na pokoji, odpočíval. To možná byly ty rozhodující mentální síly, které hrály v můj prospěch. Kdybych v pátek nestrávil nějakých pět hodin sám se sebou a úplně se neuklidnil, nebylo by to tak dobré.
Měl jste tu v hlavě, že výsledek do čtvrtého místa vám zajistí olympijskou Paříž?
Někde vzadu to bylo, ale snažil jsem se na to nemyslet, doufám, že to bylo na té finálové jízdě vidět. Do poslední chvíle jsem se snažil jet o titul, ne o olympiádu. Ale v cíli mi to problesklo hlavou hned. Že mám medaili z mistrovství světa a budu za rok startovat v Paříži, to je krásné.
Před osmi lety jste tu získal dokonce zlato, teď byl rychlejší domácí Joe Clarke.
Tehdy ještě nebyl Joe zdaleka tak dobrý. Od té doby, co se dotáhl do špičky, ho tu myslím nikdo neporazil. Zasloužil si to, je poprávu mistrem světa. I jsem mu to docela přál, je dlouhodobě strašně dobrý.
Je pro vás velkou výhodou, že už se teď můžete chystat do Paříže?
Už se tam docela těším. Ale ještě bych chtěl kluky potrápit na singlu. Příští rok nepojedu nominaci na kajaku, tak se můžu soustředit na singl. Kluci jsou samozřejmě lepší, ale potrápit je můžu. Kdybych si nominaci na kajaku nevyjel, tak bych na singlu za rok nominaci nejel.
