Článek
Plavala jste své první finále na velké akci. Jakou jste měla strategii?
Jít do toho naplno. Motýla nerozjet extra silou, spíš technicky. Na prsou si nahnat co největší náskok. A pak čekat, jak to dopadne.
Na prsou jste úvodní ztrátu skutečně stáhla a časomíra vás ukázala na třetím místě. Při závěrečném kraulu ale přišlo výrazné zpomalení. Už nebyly síly na zrychlení?
Věděla jsem, že prsa jsou úsek, kde můžu hodně získat. A naopak mi bylo jasné, že kraul je moje největší slabina. Holky ve finále mají proti mně finiš silnější. Bylo jasné, že tam budu strádat. Snažila jsem se, co to šlo. Ale viděla jsem jen, jak Maďarka Verrasztová (v závodu stříbrná - pozn. red.) vedle mě jede, a já jsem skoro stála.
Přesto asi nemůžete být nespokojená?
Když jsem před šampionátem viděla přihlášené časy, tak jsem si říkala, že by bylo fajn se do finále dostat. To, že jsem tam byla považuji za úspěch. A že bych mohla být šestá, to jsem nečekala.
Poprvé jste zažila, jak vaše jméno vyvolává hlasatel před zaplněnou hlavou. Jaký to byl pocit?
Říkala jsem si, že mám finále za odměnu. Nastupovala jsem s úsměvem a hlavou mi běželo, že ať to dopadne, jak to dopadne, tak budu spokojená.
Nerozhodila vás atmosféra v Royal Areně?
Byla ve mně zdravá nervozita, ne stres. Od začátku jsem si to užívala.
Bylo finále ME velká zkušenost?
Myslím, že jo. A hlavně velká motivace do budoucnosti.
