Článek
Měl už po svém hlavním závodě, kde v roli obhájce zlata chyboval a po sérii chyb skončil osmý. Ještě se ale v areálu Vaires-sur-Marne jela poprvé pod pěti kruhy disciplína kayakcross. Kontaktní závod, který svou povahou Prskavcovi stejně jako třeba aktuálně nejúspěšnější české slalomářce Gabriele Satkové nesedí, vyhýbají se mu.
Jenže na olympiádě byly regule jasné. Za každou zemi ho může jet kanoista i kajakář, pokud se nenominoval jeden ze tří specialistů. To se stalo u žen, kdy se nakonec probila do Paříže Tereza Fišerová (nyní už Michalová), a tak Satková jet nemusela. Vítu Přindišovi se ale cesta do Paříže uzavřela, a tak se z rampy spustili kanoista Lukáš Rohan i Prskavec.
Oba medailisté z Tokia a nyní už tréninkoví parťáci se probojovali z kvalifikace, Rohan pak senzačně až do finále. Prskavec skončil ve čtvrtfinále, kdy mu nevyšel útok na druhé postupové místo a ze břehu se zdálo, že o třetí příčku už naplno nebojoval. To přitom nakonec po penalizaci španělského soupeře stačilo na postup…
A tato jízda vzbudila nejen na sociálních sítích u fanoušků snad ještě větší ohlas než jeho slalomové vystoupení. „Chodily po krosu nehezké maily,“ přiznával i Prskavcův manažer Martin Müller.
Pro samotného Prskavce, jenž je díky svým úspěchům na kajaku a schopnosti prosadit se do špičky už i na kanoi, považován za závodící legendu svého sportu, to byly těžké dny.
„Nejsem úplně zvyklý na takovou kritiku, že bych nedal do závodu sto procent. Vzalo mě to víc, než jsem myslel, trápil jsem se,“ neskrýval 31letý závodník, který se z poolympijského splínu dokázal dostat a vyhrát na kajaku finálový závod Světového poháru.
Zastání se dočkal od předsedy Českého svazu kanoistiky Stanislava Ježka, ještě nedávno úspěšného kanoisty, pátého z olympiády. Přiznal, že Prskavce do startu v kayakcrossu natlačil.
„On nechtěl jet s tím, že to není disciplína, která by se pro něj hodila. Ale byl mnou donucen,“ ohlásil Ježek a hned vysvětlil své pohnutky: „Měli jsme jako Česko dvě místa v této disciplíně. Mezinárodní olympijský výbor monitoruje, jak se vyplňují kvóty, a když se nenaplní, tak je příště zkrátka dostane jiný sport jako breakdance, který se zkouší.“
Jiří Prskavec má za sebou pestrou sezonu.
A Ježek nechtěl, aby Česko přispělo k tomu, že by třeba za čtyři roky v Los Angeles, respektive na trati v Oklahomě, závodilo ještě méně slalomářů už v tak osekaném startovním poli. „Tak jsem Jířovi řekl, že prostě jet musí,“ vykládal Ježek, byť samotný Prskavec jeho slova trochu mírnil. „Tak přísný nebyl,“ pousmál se.
„Každopádně mě štvalo, když jsem byl kritizován za něco, v čem jsem ani uspět neměl, protože by bylo divné, kdybych se šesti tréninky porážel specialisty. Nechtěl jsem, aby mě lidé hodnotili za kros, ale za slalom,“ popisoval Prskavec přesvědčený, že další zkušenost mezi nafukovacími brankami na trati s povinným eskymáckým obratem už nepřidá.
