Konec? Nechám tomu volný průběh, říká Kubová

Musím se smát. Na jednu stranu je to fajn, na druhou trošku otravné. A ty kousíčky... Co mám říkat. Medaile byla zase blízko, mám trochu smíšené pocity. Ale třeba na padesátce jsem byla ráda, že jsem se dokázala až do finále zlepšovat. A nakonec zaplavala svůj třetí nejrychlejší čas v kariéře, šest setin za osobákem.

Padesátka je hodně o štěstí. Zajímavé je, že bronzová Polka Tchorzová ho měla znovu, před dvěma lety v Kodani byla druhá.

Je to trošku k naštvání. (smích) Ale třeba to vyjde za týden na zimním mistráku v Plzni.

Nedokážu to teď říct. Na krátké Evropě pravděpodobně ano. Ale nevím, stát se může takových věcí, nechci dělat závěry. Uvidíme, jak to bude vypadat po olympiádě.

Nevím. Jestli, tak asi ne o moc dlouho. Když mi to v bazénu jde, tak mě to hrozně baví. Ale ta dřina, která za tím je, je hodně velká a hodně náročná. Nejsem už nejmladší a nedokážu říct, jak to bude vypadat. Nechám tomu volný průběh.

Výsledky mě těší. Ale mrzí mě ty kousky, které mě dělí od medailí.

Samozřejmě chci mít rodinu. Ale když jsem tady s těmi mladými, tak mi nepřijde, že mi bude příští rok dvacet devět. Někdy bych s plaváním nejraději sekla. Ale když jsem na závodech a jde mi to, tak se bojím, že mi bude to bude hrozně scházet.

Je tam Bára Seemanová. A i mezi mladšími pořád doufám, že nějaké naděje jsou. Nejtěžší je vydržet a překonat těžké časy. Všem to chvilku půjde, a když budou plavat deset let na vrcholné úrovni jako já, tak se prostě stane, že jim to nepůjde. Tohle musí překonat.

Já jsem první medaili měla v devatenácti a Bára byla tady v Glasgow pátá. To je podobný výsledek, i když samozřejmě, přivézt domů medaili je vždycky něco navíc. I když je to jenom kus kovu. Evropa i svět se ale hrozně vyrovnává. Už to není tak, že je tam pár nejlepších a zbytek. Teď je nejlepších osm, deset a na světě klidně patnáct. A pak je to často o té pověstné dávce štěstí. Věřte, že do toho všichni dáváme maximum.