Jsme naštvaní. Slováci nám zakázali soustředění, zlobí se český šampion, který psal historii

To už je takový evergreen, teď máme v držení všechny trofeje, občas prohodí, jestli jim dáme šanci aspoň na mistrovství světa.

Tehdy to byla spíš taková skleněná urna, předloni vyrobili nový pohár, takovou vrtuli z kovu a nahoře glóbus s lodí, líbí se mi. Druhý pohár za extrémní slalom vypadá trochu jinak, oba asi dám tátovi v Troji do kanceláře.

Jezdí ho daleko víc lidí, v kvalifikaci nás bylo asi šedesát, každý postup je teď náročnější. Třeba v Seu jsem byl v kvalifikaci sedmý, ale až jako třetí Čech, takže jsem nepostoupil. Je tam i víc specialistů, navíc Jířa (Prskavec) ho chce jet na mistrovství světa, Peter Kauzer o něm také přemýšlí. I u nás ve středisku jsme za něj lépe hodnocení, když je olympijskou disciplínou. Pořád má spoustu much, které je třeba dopracovat, ale ta výhra je určitě cennější než dřív, kdy to byla hlavně zábava. Některé roky jsem ho ani nejezdil kvůli riziku zranění.

Po Evropě mi forma odcházela, Světový pohár v Praze mi moc nevyšel, sedmé místo byl můj nejhorší výsledek. Jaro bylo dlouhé, potřeboval jsem pauzu, dal jsem si tři týdny volno a začal nanovo. Využil jsem toho, že jsem nemohl na olympiádu, a celé léto jsem trénoval s tím, že se mi to může hodit na podzim, kdy kluci, kteří byli v Tokiu, můžou být unavenější. Vyplatilo se.

Měl jsem teď po svěťáku hodně reakcí, že je sportovně cennější, ale já jsem rád za každý úspěch. Je pravda, že víc se ukáže v dlouhodobé soutěži, kde si nesmíte dovolit chybu, každý závod se počítá. Navíc finále dvojnásobně, takže i když jsem před ním vedl, klidně jsem mohl skončit třeba šestý. Je to větší nápor na psychiku, i když už jsem se naučil nepočítat body. Evropa je zase jeden závod, když postoupíte do finále, je to hop nebo trop.

Připomíná mi rok 2017, kdy jsem vyhrál jako první český kajakář Světový pohár a pak jsem byl stříbrný na mistrovství světa. Teď přibyla Evropa, ve svěťáku jsem vyhrál obě kategorie, což se nikomu předtím nepovedlo, takže také zápis do historie. Už teď vím, že ta sezona je skvělá, úplně šílená. Už když jsem vloni věděl, že se na olympiádu nedostanu, řekl jsem si, že se zkusím připravit co nejlíp na tuto sezonu, a zjevně se to povedlo.

Byl jsem od rána v Troji, pak jsem měl trénink. Bylo tam snad 200 lidí, jak se chystaly závody, Jířova mamka i manželka, byl to krásný zážitek.

Na kdyby nehraju, mohl jsem pokazit třeba už semifinále… Je pravda, že ve finále zajeli dobře jedině Jířa a Slovák Kuba Grigar, ostatní kazili a z toho pohledu to finále bylo opravdu slabší. Na druhou stranu myslím, že Jířa by vyhrál, i kdyby tam byli další závodníci.

To je složité téma. Chtěl jsem tam být co nejvíc, ale Slováci nám to zakázali. Neměli jsme tam přístup, zatímco oni na kanále mohli být celé jaro. Bylo to dost podivné. Měli jsme tam mít soustředění, zaplatili jsme zálohy, pak řekli, že to nejde, a vymýšleli si důvody, jako že to je staveniště a kvůli covidu… Takže jsme měli jen jedno týdenní soustředění, teď ve středu tam vyrazíme znovu, bydlet budeme asi hodinu od kanálu.

Spíš jsme naštvaní. Nepamatuju, že by nám někde zakazovali soustředění. I Němci a Francouzi už tam chystali přesun lodí, Jessica Foxová říkala, že to je skoro na bojkot. To není nic proti závodníkům, ale celá ta komunikace byla hodně zvláštní, takový pocit jsem u slalomu nikdy neměl.