Článek
Jak je na tom váš bok, který jste si v Paříži poranil při nedělním kajakkrosu?
Byl jsem v pondělí dopoledne na ultrazvuku a mám natržený mezižeberní sval. Takže mě čeká klid a injekce na rychlejší hojení svalu…
Takže posezonní odpočinek s rodinou si moc neužijete?
V úterý jedu s holkama (manželkou a dcerou) do Krkonoš, ale asi se budu muset vracet na ty injekce, což pohodu trochu naruší. Je to taková ta všudypřítomná bolest, jako když máte nůž v boku. Když kýchnete, někam chcete sáhnout rukou a zapojíte břicho… Také jsem se v pondělí v půl páté ráno vzbudil a už nemohl spát, i když jsme přiletěli docela pozdě.
Vybavíte si moment, kdy jste si sval natrhl?
Už jsem si ho asi načal ve čtvrtfinále a pak ve finále jsem ucítil křupnutí v boku a říkal si, že jsem si snad zlomil žebro. Pár záběrů jsem zkusil, ale pak jsem vyhodnotil, že nemá cenu dál bojovat, nechal kluky odjet a zkusil pomalu dojet, kdyby někdo udělal chybu. Nemělo cenu se s nimi honit, měl jsem splněno, když jsem vyjel finále a získal body do naší nominace…
Už v sobotu jste potřetí v kariéře vyhrál na kajaku Světový pohár. Přitom jste mluvil o psychické dece, která na vás ležela po nevydařeném mistrovství světa. Jak jste ji sundal?
Pomohla rodina a kamarádi. S holkama jsem strávil pár dnů a dostal spoustu zpráv od lidí, že jsem pro ně skvělý člověk i závodník. To mě nabudilo a řekl jsem si, že i když se mi nepovedlo získat dost bodů, abych bojoval o olympiádu, tak sezona nebyla vůbec špatná ve Světovém poháru a byla by škoda to nechat být. Protože v jednu chvíli jsem si říkal, že se na to vykašlu a do Paříže ani nepojedu, jak jsem byl po krosu v Londýně zklamaný…
Diskvalifikace za špatně objetou branku v kvalifikaci vás vytočila…
V sobotu jsem byl zklamaný, ale to jsem si pokazil sám. V neděli jsem byl naštvaný na systém, protože mě z mého pohledu chybně vyřadili ze závodu, kde jsem mohl být třetí v kvalifikaci. Místo, abych si chuť spravil, měl jsem ji ještě trpčí a odjížděl smutný. Ale pak jsem věděl, že mám před sebou výzvu zkusit potřetí vyhrát Světový pohár.
Povedlo se a o dvanáct let mladší Brit Jonny Dickson, jenž se s vámi ve finále dělil o druhé místo, psal na Instagramu, jak si váží, že stojí na stupínku s legendou svého sportu…
To je od něj hezký. Je pravda, že poslední roky cítím, že ti mladí vzhlíží k té skupině Jíři (Prskavce), Kauzera, de Gennara a mě s takovou úctou jako my v mládí koukali na své vzory. A stát s někým spolu na jednom stupínku byla i pro mě hezká perlička, to jsem předtím nezažil.
Je vás pět, kdo na kajaku vyhráli Světový pohár třikrát, čtyřikrát ale nikdo. Motivace?
Nechci být úplně sběratel, ale bylo by to hezké. Také mě napadlo, jaká škoda, že v roce 2016 jsem nevyhrál o dva body, už jsem mohl všem uskočit. (úsměv) Ale je to hezká známka dlouhodobé výkonnosti.
Jiří Prskavec (vlevo) a Vít Přindiš, dvě hvězdy českého i světového kajaku.
Posledních šest ročníků Světového poháru jste vyhráli vy a Jiří Prskavec, na olympiádu ale může jen jeden z vás. Nepomůže váš triumf opět rozvířit diskuze o změně systému?
Nemyslím, že by to pomohlo. Aktuální zástupci federace to mají nastavené tak, že větší rozmanitost zemí je víc než kvalita, bohužel. Proto ani nechtějí specialisty na kros ve slalomu, aby spíš mohli říkat, že mají deset zemí v první desítce, než aby tam nějaký stát byl dvakrát.
Vy se teď můžete upnout na kajakkros a boj o jedno ze tří bonusových míst. Už máte jasno, jak velkou prioritu mu dáte?
Ještě úplně ne, chtěli jsme počkat po Paříži. Tím, že teď mám v domácí nominaci náskok, dává smysl vyrazit na přípravu se dvěma loděma. Jířa chce jet na delší dobu do Austrálie a vracet se později, což pro mě nedává takový smysl, tak se musíme s trenérem ještě domluvit.
Asi budete chtít spojit síly i s jinými týmy a trénovat kajakkros společně.
Určitě. Už jsme se bavili se Švýcary, kteří se chystají na Réunion, že se tam bude stavět rampa a trať, i v Austrálii se Noemi Foxová chce chystat na kros. Hodně federací to už bere vážně, i v Čechách by měla vzniknout nějaká skupinka, kde bychom se mu víc věnovali.
A vy měl šanci se v Paříži přece jen představit… Jak se vám tamní areál líbil?
Je moc pěkný, i když samotná trať podle mnohých nemá úplně olympijské parametry. Ale byla super atmosféra, udělali strašně dobrý tah, že ve čtvrtek a pátek pozvali děti a komentátoři s nimi uměli pracovat. Navíc bylo hezky a kolem 25 stupňů, to je hned lepší nálada.
