Článek
Na posledních třech MS jste v semifinále padesátky nechyběla, v Budapešti se vám z rozplavby postoupit nepodařilo. Co zabránilo prodloužení série?
Neplavalo se mi úplně nejlépe, trošku jsem nechytla techniku. Jsem ale ráda za letošní nejlepší čas (31,69 s), protože jsem toho za poslední rok tolik nenatrénovala. Semifinále tam přitom mohlo být, protože postup za 31,2 není úplně nereálný. Bohužel jsem na to teď ale neměla.
Složitý rok odstartovala nepovedená nominace na olympiádu v Riu?
To bylo velké zklamání, které vnímám ve dvou rovinách. Jednak jsem nedala limit, to bylo zklamání pro mě, protože dřív jsem ten čas plavala. A pak bylo zklamání v jistých lidech, protože mi přišlo, jako by mě tam nechtěli. Plavu pořád i proto, abych těm, co mi nepřejí, ukázala, že tu furt jsem a že na to mám.
Jak ten rok vypadal?
Pomáhala jsem taťkovi trénovat děti, do toho jsem musela stíhat tréninky. Někdy tak, že jsem si šla po obědě na hodinku zaplavat. Táta se mnou na trénincích nebýval tak často, protože má svůj plavecký klub a ještě učí ve škole. Moc se toho nestíhalo a jsem vážně ráda, že jsem v Budapešti mohla být a reprezentovat Českou republiku. A doufám, že když od podzimu změním přípravu na padesátku, tak se ještě někam vrátím.
Vaše dlouhá reprezentační kariéra, kterou jste odstartovala v šestnácti letech na mistrovství Evropy v roce 2002, tedy nekončí, přestože jste to už v minulosti naznačovala?
Sice mi je letos jednatřicet, ještě chci ale ukázat, že jsem plavecky neumřela. Chci se zaměřit na sílu, do toho dát trošku vodu. Zkusit během podzimu, zimy jestli to půjde. Podle toho se rozhodnu, jak dál. Teď ještě nekončím. Motivaci pořád mám. Od září začínám pracovat v Praze jako trenérka, tak uvidím, jestli budu stíhat tolik tréninků, kolik bych chtěla. I proto říkám, že teď pro mě bude priorita fyzická příprava, abych nabrala pořádnou sílu potřebnou na urvání padesátky.
