Článek
Nominaci do Tokia jste měl jistou už v sobotu a kdekdo by v tu chvíli šel slavit. Ale vy jste se zkoncentroval i na nedělní závod a opět jste všechny porazil…
Já si dal v sobotu s tchánem pivo, ale byl jsem hrozně unavený. Navíc v ostatních kategoriích bylo všechno otevřené a slavit sám není úplně velká zábava, to jsem nechtěl… (úsměv) Spíš jsem chtěl předvést slušný výkon i v posledním závodě, dokázal jsem si jízdu užít a už jsem si to tolik nehlídal. Jsem strašně rád, že mi to vyšlo na čtvrtou jedničku…
Tradiční moderátor závodů Daniel Stach vás během jízdy přirovnával k socialistickému zemědělci, který si plní plán na 130 procent.
(směje se) Já si vždycky tu svoji jízdu s komentářem pustím až večer a pokaždé se musím smát. Dan je takový náš klenot, vždycky vytvoří skvělou atmosféru.
Když už máte nominaci do Tokia v kapse, přemýšlíte o olympiádě víc?
Asi ano, už v sobotu jsem přemítal, co budu dělat v zimě a jaká bude příprava… Ale sedneme si na to s tátou až později, teď mám jasno, že za rok budu startovat na olympiádě. Samozřejmě pokud bude, ale s tím já nic neudělám.
Už po úvodních závodech ve Veltrusech jste si pochvaloval, že jste zkušenější než před čtyřmi lety, kdy jste byl v Riu bronzový. Jak se to projevuje?
Mnohem líp vím, co potřebuju jet. Samozřejmě ve finále mistrovství světa jedu hranu, ale tady je důležitá stabilita. Je třeba jet víc takové semifinálové jízdy na svěťácích, které jsou trochu jistější. Třeba o sekundu pomalejší než ta top jízda, ale s větší jistotou. A já tu sjel osm čistých jízd, tak myslím, že to je nejlepší přístup. A taky jsem se zlepšil fyzicky.
Takže už nejste takový střelec jako za mlada, kdy jste jezdil pořád na hraně rizika?
Neuměl jsem jezdit jistěji. To přišlo s věkem a s odjetými závody. Poslední dva roky jsem jel všechna finále Světových pohárů a dostal jsem se tam takovými jízdami jako tady.
To asi povzbudí, když esa jako Přindiše a Hradilka porazíte i jízdami víc na jistotu.
Forma mi tu vyšla perfektně, tak rychle jsem v nominaci nikdy nejezdil. A i s jistějšími jízdami jsem předváděl nejrychlejší časy. A když se vám povede první závod a máte náskok, už se jezdí snáz. Ale kluci jsou neskuteční, je fakt škoda, že může jet jenom jeden.
Očima otce a trenéra Jiřího Prskavce staršího |
---|
„Na papíře ta nominace vypadá daleko snadněji, než jaká byla. Myslím, že to zvládl spíš závodnickým vyzráním, předváděl, co umí, a na co měl výborně natrénováno. S věkem to Jířovi jde ve vypjatých chvílích líp než v mládí, za ty čtyři roky od olympiády v Riu se posunul.“ |