Článek
LIPTOVSKÝ MIKULÁŠ (od našeho zpravodaje) - Kontinentální vláda českých kajakářů tak trvá už čtyři roky, kdy se se zlatem na krku střídají Prskavec s Vítem Přindišem.
Co byste tedy odpověděl na otázku, jak to děláte?
Snažím se si pořád užívat to, co dělám. Sport mě hrozně baví. Příprava proběhla, jak měla, trať v Lipťáku mám strašně rád. Bylo trošku vidět, jak je kanál trochu jiný, že chyb přicházelo víc. Bylo to nejen větrem, ale i tím, že se voda víc mění. Na to bylo potřeba reagovat, mně se to povedlo ve všech jízdách až na tu první, ale ta naštěstí šla opravit. Takže já jsem moc spokojený a rád, že se mi to zase povedlo.
Vítr rozhoupával branky, musel jste si na něj dávat velký pozor?
Byl hrozně nepříjemný, zvlášť když máte vymyšlenou nějakou dráhu a musíte ji změnit v závislosti na větru. Učíme se na to reagovat, ale někdy to odvádí pozornost od sledování vody. Pozornost je pak trochu roztříštěná. O to víc si vážím, že i za těchto horších podmínek jsem to zvládl, byla k tomu potřeba i trocha štěstí. Kdyby mi to ufouklo v nějaký blbý okamžik, tak bych s tím nemohl nic udělat.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Zmínil jste nevydařenou první jízdu tady v Liptovském Mikuláši, musel jste do druhé kvalifikace. Bral jste to jako varování?
Někdy je to potřeba. Už asi tři roky jsem nemusel opravovat kvalifikaci a úplně neškodí, že si to někdy vyzkoušíte. Dostanete se pod tlak hned na začátku. Samozřejmě je trochu jiný než pak ve finále, ale musíte to v daný okamžik prodat, protože pak už nic není, kdyby se to nepovedlo. Nepotřebuju to jezdit pokaždý, ale sem tam postoupit z druhé kvalifikace nevadí. (úsměv)
Finále jste jel díky vítězství v semifinále jako poslední, stejně jako na olympiádě jste tak po průjezdu cílem hned věděl, že můžete slavit.
Mistr Evropy Jiří Prskavec.
Chtěl jsem semifinále vyhrát a jet jako poslední. Stejně se finále jede od nuly a je jedno, jestli startujete první, nebo poslední. Tady je super, že se dá odjet mimo reproduktory a nic neslyšíte. Takže jsem časy kromě těch prvních pěti nevěděl. Znal jsem čas Ondry Tunky, tomu jsem ještě fandil, pak jsem sedl na vodu a ze závodu už nic neměl. Pak to nakoukávám večer, abych věděl, jak kluci jeli. Chtějí to řešit večer a já bych pak neměl o čem mluvit, kdybych jejich jízdy neviděl.
Jak nesou vaši suverenitou soupeři?
S Giovannim (de Gennarem) jsme spolu byli poprvé na velké akci na stupních vítězů, ale předtím jsme to zažili na závodech juniorů a do 23 let. A on vždycky říkal: „Je to super, ale zase je ten Jířa přede mnou“. Teď mi to zase zopakoval asi po pěti letech, tak to bylo vtipný. Ale já za něj měl strašnou radost, je to dobrý kamarád a moc jsem mu přál.
Radost pětinásobného mistra Evropy Jiřího Prskavce.
Jak budete slavit?
Nejdřív budu muset uspat našeho nejmenšího, nebo to spíš nechám na manželce. Ale asi mě to taky čeká. Potom půjdeme na hokej fandit a dáme si tam nějaké pivečko.
Za týden vás čekají další závody. Ve Veltrusech pojedete na singlkanoi, abyste mohl bojovat za rok o reprezentaci i ve druhé disciplíně…
Já si tímhle vítězstvím zřejmě zajistil přednominaci na příští rok. Také mě ráno poťouchle manželka motivovala, když říkala: „Víš, že když vyhraješ, budeš přednominovaný a budeš moct jezdit na tom singlu?“ (úsměv) Takže mě čeká Národní kontrolní závod, abych mohl nastoupit do Českého poháru a když budu přednominovaný, určitě budu chtít příští rok nastoupit do nominace na singlu.
