Článek
Bylo pro vaši psychiku důležité se opět prosadit na stupně vítězů, což se vám letos zatím v elitní konkurenci nevedlo?
Psychicky jsem s tím neměl problém. Věděl jsem, že na to mám, jezdím dobře, vyhrál jsem i několik kvalifikačních jízd. Akorát v těch klíčových jízdách vždycky přišla nějaká chyba. Teď jsem rád za pěkný výsledek.
Překvapilo vás to v tom ohledu, že poslední týdny bojujete s bolestmi zad?
Ty jsou samozřejmě nepříjemné, už jsem to zažil v roce 2010, musel jsem trochu upravit styl jízdy. Ale hodně jsem celý týden cvičil s fyzioterapeutem Tomášem Dvořákem a tolik jsem nejezdil na vodě.
Kolik tréninků v lodi jste tedy v Seu absolvoval?
V podstatě jeden a ještě trochu okudlaný. Snažil jsem se hýbat jinak a jezdit na kole, protože tady je krásné počasí, což je mnohem příjemnější než ta zima třeba na prvních závodech v Cardiffu.
Hrozilo, že byste vůbec neodcestoval do Španělska?
V Augsburgu jsem se moc nemohl hýbat, tak jsem se rozhodoval. Ale přijel jsem i proto, že ve Španělsku mělo být teplo, je tu krásné prostředí, mám to tu rád. Když jsem se ve čtvrtek cítil líp, tak jsem se rozhodl startovat.
Říkal jste, že jste kvůli bolestem zad trochu upravil i styl jízdy. Jak?
Víc jsem najížděl na střed branek a tolik neriskoval. Při průjezdech natěsno se dostává tělo do větších rotací a to mi dělalo trochu problém. Jel jsem tak s větší rozvahou.
Takže vám bolesti zad nakonec i trochu pomohly...
Je to tak, ale jako nějaký vítězný recept pro další závody bych to neviděl. (úsměv)
