Hlavní obsah

Hop! A čtyřkajak vypálí vpřed. Pokud má ještě síly…

Račice

Za celou pětisetmetrovou trať si stihnou říct jediné jednoslabičné slovo. Hop! V ten moment by měla posádka čtyřkajaku z posledních sil zabrat a pokusit se ještě zrychlit. „Jde o to, abychom se ve stejný okamžik zpevnili a přidali sílu, i když spíš než o zrychlení už jde o udržení tempa,“ vysvětluje Radek Šlouf, jeden z dvojice nováčků, kteří úspěšnou českou posádku na startu letošní sezóny okysličili.

Foto: Ondřej Hájek, ČTK

Český čtyřkajak ve složení (zprava) Jakub Špicar, Daniel Havel, Radek Šlouf a Jan Štěrba při tréninku v Račicích.

Článek

„Kdyby nezabrali všichni, energie se rozplyne. Takhle víme, že zhruba u startu dvoustovky, každý ještě zabere. Když je z tedy čeho,“ líčí nejzkušenější z kvarteta Jan Štěrba

V původním složení, v němž Češi získali světový titul i dva olympijské bronzy na kilometru, tzv. hopal Lukáš Trefil, teď důležitá, ale nevděčná role připadla Danielu Havlovi. „Většinou hope ten, kdo je v lodi na druhé nebo třetí pozici, aby ho slyšel i ten vzadu. Musí být hlasitý, ale zakřičet mezi záběry po minutě je náročné, tak máme nastražené uši,“ líčí Śtěrba.

Typologie posádky podle Jana Štěrby
HáčekJakub Špicar
„Tam musí být někdo sebevědomý, kdo se nebojí, jde do toho po hlavě a má v sobě rytmus i v té rychlosti.“
2. poziceDaniel Havel
„Mohl by být i vepředu, ale zároveň je spojkou. Kopíruje toho vpředu a zároveň na háčka přenáší impulsy zezadu.“
3. poziceRadek Šlouf
„Tam musí být člověk dobře fyzicky a hlavně silově vybavený, ale zároveň je třeba, aby se uměl přizpůsobit.“
4. poziceJan Štěrba
„Je třeba, aby měl cit se s ostatními sklouznout, dokázal se trefit klukům do záběru a loď se posouvala vpřed.“

Havel přiznává, že zdánlivě snadný úkol bere dost sil. „Tak pět záběrů se rozdýchávám, pak hopnu a měl bych přidat. Jenže pak zase popadám dech,“ líčí s úsměvem.

Navíc pokřik, který má zmobilizovat síly, pochopitelně není jen českou specialitou, ve stejném místě trati se podobně hecuje i dalších osm lodí. Do toho rachot pádel rozbíjejících vodní hladinu, případně řev diváků…

„Musíte vědět, že to je vaše hopnutí. A nejtěžší to bylo při olympiádě v Londýně, kde řvalo dvacet tisíc lidí. Lukáš má naštěstí silný hlas, já bych měl problém,“ tuší Havel.

Základem je souhra

Nejrychlejší čtyřkajak automaticky nevytvoří čtyři nejlepší kajakáři. Důležitá je souhra. Když hapruje, individuální síla se ztrácí.

„Když se člověk podívá, přijde mu, že používáme jen ruce a záda. Ale důležitá je souhra nohama, protože na každý záběr šlapeme nohama,“ poodhaluje Štěrba. „A to na suchu zkoordinovat nejde,“ připomíná druhý novic v lodi Jakub Špicar, proč vedle individuálních tréninků je tak důležitý čas strávený ve čtyřkajaku.

Jak se jim povedlo souhru vyladit, ukáže příští týden světový šampionát v Račicích. A úspěšná česká posádka má dost motivace napravit mistrovství Evropy v Plovdivu, kde na medaili nedosáhla.

Související témata: