Článek
S hokejem Martin Fuksa skončil ve třinácti, brusle má schované v loděnici, ale na zimáku od té doby nebyl. „Přitom teď hraje za Devils Jágr, kterého stejně jako Eliáše obdivuju. Mohl jsem hrát s nimi,“ rozesměje se. Dobře ví, že přechod z ledu na vodu byl pro něj trefou do černého.
Netají se tím, že škole nikdy moc nedal a rodičům dalo práci ho dokopat k letošní maturitě. Ale co se týče sportu, měl myšlenky v hlavě vždy utříděné. Jeho motto? Pracuj, když se ostatní baví. A Fuksa na sobě dře příkladně.
Sport bral vždycky vážně
Otázka, jestli je pro 21letého mladíka těžké se držet takového hesla, na jeho tváři vyloudí udivený výraz. „Vůbec to není těžké. Vím, co chci a co pro to musím udělat. Sportovní kariéra není zase tak dlouhá, tak proč si ji něčím kazit,“ říká svědomitě. „Takový byl vždycky, už když hrál hokej, bral ho vážně,“ ujišťuje jeho otec a trenér Petr.
Alkohol je pro aktuálního vicemistra světa přes sezónu tabu, byť by rozhodně měl co zapíjet. A po sezóně? „Měli jsme s kluky pár oslav, ale nic velkého,“ hlásí.
Snad jen v jídle po zápřahu trochu povolí. „Někdy si dám brambůrky i po závodě,“ připouští. Výživové poradce už ostatně tolik nevyužívá. „Mamka a babička vědí, co mi přichystat,“ pochvaluje si zázemí. Vždyť maminka Lenka je rovněž bývalá kanoistka.
Medaile sbírá ve velkém
Letošní Fuksův zápřah činil celkem dvanáct finále na velkých akcích. „Kanoisté z postsovětských republik těch závodů jezdí také dost, v Česku jsem asi jediný. Ale mě závodit baví, zvlášť když vyhrávám medaile,“ bezelstně se usmívá. Cenné kovy si letos domů vozil ve velkém, pobral jich devět včetně dvou z mistrovství světa.
Po letošku už se tak snad vymanil z označení „budoucí Martin Doktor“, když úspěchy sbírá v ještě vyšším tempu než dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty. „Je super, že jsem s ním srovnávaný, ale nechci, aby mě zavazovalo, co všechno dokázal. Byl bych radši, kdyby lidé znali mě,“ přiznává.
Definitivně se zapsat do podvědomí sportovní veřejnosti bude moct za dva roky v Riu. Už v osmnácti byl kousek od nominace na olympiádu v Londýně. „S tím jsem vůbec nepočítal, je paráda, že jsem byl jediné místo od účasti,“ vzpomíná. V Brazílii už by chybět neměl. „Udělám všechno pro to, abych se tam dostal, ale nehrotím to,“ ujišťuje.
V prestižní společnosti
Jeho potenciálu si ostatně všimla i firma Red Bull sdružující elitní převážně extrémní sportovce celého světa. Fuksa se do prestižního společenství dostal i jako rychlostní kanoista. „Nejdřív si mě pozvali do jejich centra, kam jezdí jen sportovci pod jejich značkou, a v červenci mi řekli, že mě berou do týmu. To byla paráda,“ nadšeně vypráví Fuksa.
Teď by si mohl vyzkoušet i různé závody, které se pod hlavičkou firmy konají. „Možná ten skikros na běžkách by mě lákal, ale to bych se bál, že se něco stane, takže před další sezónou asi radši ne,“ přemítá.
Od otce se mu dostane okamžité reakce. „To bych ti doporučil. Teď žádné hovadiny, mně stačí, když jezdíš na kole,“ neskrývá Petr Fuksa obavy o svého syna a svěřence.
Kanoistická rodina |
---|
Josef Fuksa |
Trenérské činnosti se věnuje už padesát let. Jako trenér se zúčastnil olympiády v Atlantě, nejúspěšnějším závodníkem byl jeho syn Petr. Je předsedou nymburského oddílu. |
Petr Fuksa |
Dvakrát vyhrál v kategorii C4 titul mistra světa, přidal i dalších osm medailí. Startoval na hrách v Atlantě, třikrát byl vyhlášen nejlepším českým kanoistou roku. |
Martin Fuksa |
Letos na singlu vybojoval na mistrovství světa stříbro a bronz, tři zlata má z mistrovství Evropy. Dvakrát vyhrál doma v Račicích závod Světového poháru na pětistovce. |