Článek
V průběžném pořadí extrémní skokanské série Red Bull držíte čtvrtou příčku. Jak jste s vývojem sezony směrem k MS spokojený?
Cítím se dobře, i když mě od začátku sezony pronásleduje bolest zad. Byl jsem před startem seriálu hodně nervózní a možná i z toho pramenil jeden pokažený skok při úvodním závodu na Filipínách, po kterém mě začala záda bolet. Od té doby se to se mnou táhne. Byl jsem na magnetické rezonanci, není to nic závažného, ale něco tam je. První vystoupení v sezoně mě ale poslalo do kolen a musel jsem začít od píky. Náladu jsem si spravil v Itálii vítězstvím na exhibici v Terstu, pak mi uniklo o pár bodů druhé místo v Polignano a Mare...
Máte od lékařů nařízený speciální režim?
Naštěstí to nevypadá, že by byla nutná operace. Denně cvičím a paradoxně nejsilnější se cítím na závodech. Stres tělo vybudí a bolest odchází.
Cítíte, že si tělo začíná vybírat svou daň - v červnu jste oslavil čtyřiatřicáté narozeniny?
Věk cítím, ale v trochu jiném úhlu pohledu. Už nejsem maniak jako dřív a nejdu si před závody skočit těžký skok pětkrát, ale stačí mi jednou. Každý skok navíc sebere strašlivé množství energie, snažím se to minimalizovat. Jasně, že někdy se cítím nakopnutý a skáču víc. Ale jakmile cítím náznak nepohody, tak brzdím. Tenhle sport je bohužel o velkých ránách, které musí tělo absorbovat. A stačí drobná únava, chvilková nepozornost a nepříjemnost je na světě. Současně věk nehraje až takovou roli, je to čistě o tom, jak dlouho chcete snášet ty rány. Britské hvězdě Gary Huntovi je o rok víc než mně, kolumbijská legenda Orlando Duque skákala kvalitně i po čtyřicítce. I když na Orlandovi bylo v poslední době vidět, že mu schází výbušnost a rychlost. Sice skoky pořád otočí, ale už nemá tolik času připravit si dobře dopad.
Michal Navrátil při závodu skokanské série Red Bull na Azorských ostrovech.
Generálku na šampionát jste si odbyl o víkendu při zastávce seriálu v Bejrútu. Jaká byla historická premiéra v Libanonu, při níž jste skončil pátý?
Místo je nádherné, pro fotografy a kameramany naprosto vynikající. Pro skokany to bylo o něco horší. Foukalo, moře bylo divoké. Třeba holky nemohly z lodě vylézt na žebřík vedoucí k můstku a musely tam jezdit z vedlejší skály po laně. Ve vlnách je to navíc horší s dopadem, někomu chybí metr vody, někomu přebývá... Obhájce zlata z Budapešti Steven LoBue se pěkně omlátil, Kolumbijec García se zranil a skončil v nemocnici.
Hunt přesto dokázal jako první skokan v historii vyfasovat od rozhodčích samé desítky. Jakou to mělo odezvu?
Gary je legenda a ten výkon je úctyhodný, klobouk dolů. Podmínky v Libanonu byly vážně těžké. Jsem zvědavý, jak si povede v Kwangdžu. Před dvěma lety mu nevyšla obhajoba zlata, nepovedeným posledním skokem se o medaili připravil.
Michal Navrátil se vrhá do vln při závodu v Bejrútu.
Připomínáte si teď častěji drama z Budapešti a stříbrnou radost?
To si pamatuju moc dobře. Hlavně ten hrozný pocit, když jsem stál na věži před posledním skokem.
Američan LoBue tehdy vyhrál díky vysokému koeficientu za skok s pěti salty. Posunula se za uplynulé dva roky obtížnost?
Především se strašně zvyšuje konkurence. Tlačí se tam mladí kluci se zkušenostmi z olympijské desetimetrové věže, kteří dělají třeba o salto víc než já. A to je v koeficientu obtížnosti hodně znát. Pokud ustojí dopad, tak jsou rázem o dvacet bodů přede mnou. Já jsem si připravoval nový skok, ale to zranění odsunulo jeho realizaci na příští rok.
V Budapešti jste skákali v divácky atraktivní scenérii na břehu Dunaje. Jak se vám zamlouvá řešení organizátorů v Koreji na fotbalovém stadionu?
Podobně jako v Maďarsku jde o umělou konstrukci, vrchol věže má být 36 metrů nad zemí. Jsem zvědavý, jak to bude ve skutečnosti vypadat. Hodně se na šampionát těším i na Koreu jako takovou. Ještě jsem tam nikdy nebyl. Těším se, až ochutnám originální kimči. A hodně jsme zvědavý na lidi.
Platforma, na níž se budou v korejském Kwangdžu rozdávat medaile v extrémních skocích do vody.
V minulosti jste přidával po úspěšném vystoupení pro pobavení diváků skok v plášti Supermana. Přibalíte jej i na cestu do Koreje?
Nemám to v plánu. Budu se hlavně snažit, aby bylo mé jméno na stupních vítězů. Chci se předvést jako sportovec, show počká.
České a československé medaile z MS v plavání
Zlato:-Stříbro: 1973 (Bělehrad) - Milena Duchková (skoky - 10 m věž)2003 (Barcelona) - Ilona Hlaváčková (50 m znak), Jana Pechanová (dálkové plavání - 5 km)2017 (Budapešť) - Michal Navrátil (extrémní skoky do vody - 27 m)Bronz: 1991 (Perth) - Heidemarie Bártová-Grecká (skoky - 1 m prkno)
