Článek
Kde jste postup do finále ztratila?
Ty dva šťouchy mě budou mrzet. V první půlce jsem se s tou vodou prala a nepřeprala, v té druhé jsem to ještě chtěla dotáhnout… Nevím, co bych si vyčetla, byl to víc boj, než pěkná jízda, což se ale dalo při obtížnosti té trati očekávat. Aspoň jeden z těch štouchů tam ale být neměl.
Na druhou stranu s těžkou tratí se pralo víc závodnic, vypadla i Australanka Foxová.
Nemůžu se omlouvat tím, že se s tím perou všichni stejně. Říkat si, že Corinna Kuhnleová nepostoupila z kvalifikace a pořád jsi dobrá… Já tu chtěla do finále. Bylo jasné, že každý nějakou chybu udělá, ale já jich udělala víc, než bylo únosné.
Byla to jedna z nejtěžších tratí, kterou jste zažila?
Asi jo. Ne, že by některá z těch kombinací byla neobvyklá, neobvyklé bylo, že jich bylo tolik řazených za sebou od startu od cíle. Kdybychom tu trať rozčlenili na pět úseků, dva obtížné tam obvykle bývají, teď jich bylo těžkých všech pět. Nebylo kde vydechnout, když se vám něco nepodařilo, táhlo se to s vámi dál.
Cítila jste větší nervozitu z domácího prostředí?
Teď už ne. Na dnešek jsem se po včerejším koukání těšila, věděla jsem, že to bude hop nebo trop. To čekání je dlouhé a rozptylující. Člověk to prožívá s těma klukama, vypadne z pocitu, že sám závodí. Já v sobotu odjela po těch finále kajakářů a snažila se dostat do hlavy, že je na čase, abych se do toho závodního pocitu dostala já. Dneska to nebyla nervozita nebo svázanost, ale takový boj s tratí, který jsem v několika pasážích nevybojovala.
Ale vyřazení asi mrzí o to víc, že přišlo v domácím prostředí.
Samozřejmě. Neúspěch mrzí pokaždé, ale tady jsem viděla, že ta atmosféra je podobná té olympijské. Vloni jsem si říkala, že nic podobného už nezažiju, ale tady je sice méně diváků, ale jak jsou koncentrováni do menšího prostoru, ta energie a atmosféra je podobná. Proto jsem strašně po finále toužila, nejen kvůli osobní ambici na výsledky, ale i proto, abych si sjela jízdu v té atmosféře.
Ale patnácté místo ve světové konkurenci propadákem není.
Patnácté místo? Není to špatné, ale není to, co jsem tady chtěla. Závěr letošní sezóny mi ukázal, že bych na tu desítku mít měla. Vyhrála jsem tu republiku, byla čtvrtá na posledním svěťáku, takže moje ambice na desítku byla logická.
Jaké jsou vaše další plány?
Dnešek asi není dobrý proto, abych přemýšlela a vyjadřovala se, co dál.
Za rok se jede mistrovství světa v USA…
Ani nevím, jestli je Amerika velká motivace. V životě tam nikdo z nás nebyl, je v mých úvahách hodně vzdálená… Uvidíme, kam ten život bude směřovat. Jestli se dál bude pohybovat kolem vody, přijde definitivní konec, částečný, nebo žádný.
Deblkanoisté Volf Štěpánek vyhlásili na začátku sezóny, že bude jejich poslední, vy se tradičně rozhodujete spíše po sezóně.
Mně by určitě nedělalo dobře vědět, že daný rok je ten poslední. Asi bych si to nedokázala užít, kdybych měla na startu pocit, že je to má poslední jízda. Každý to má v hlavě nastavené jinak.
