Článek
Co vás napadlo, když vám Ondřej Synek zavolal s nabídkou zazávodit si v Račicích?
„Že to bude bolet... (smích) Ale samozřejmě to byl od něj skvělý nápad. Rozhodně mi stálo za to sem přijet, i když to byla dlouhá cesta, let trval 32 hodin. Je hezké, že přijedou i další skvělí skifaři Olaf Tufte, Iztok Čop, Dariem Campbell a Lasse Karonen.
Bývalý veslař Ondřej Synek (vpravo) a jeho někdejší novozélandský rival Mahé Drysdale.
Jak jste vy na exhibici trénoval?
V podstatě nijak. Na vodě jsem byl jenom dvakrát v minulém týdnu, tady mi Ondra půjčí svoji loď, abych se svezl ještě tréninkově. Nejsem ve formě, v jaké jsem býval, to je jasné. S veslováním jsem skončil před patnácti měsíci, poslední dobou jsem se hodně staral o rodinu. Pokud jde o sport, tak jsem si na horském kole splnil pár výzev, na něž při veslování nebyl čas, byla to příjemná změna. Teď je ale ze mě finanční poradce, což je hodně rozdílný život...
Probudí se ve vás v neděli znovu soutěživost?
Těším se na závod s mými bývalými soupeři, navíc před Ondrovým domácím publikem, ale před tím určitě dáme pár piv a užijeme nějakou legraci. Mistrovství světa ve vlastní zemi je zvláštní událost, zažil jsem to v roce 2010 na jezeře Karapiro, kde mě Ondra porazil. Už na tom nejsme tak, jako na vrcholu kariér, ale jsem si jistý, že i tak mezi námi zase v neděli bude ten správný soutěžní duch.
Jak byste vůbec charakterizoval váš vztah s Ondřejem Synkem?
Naše neuvěřitelná rivalita trvala hodně dlouho. Známe se od roku 2005, kdy jsme proti sobě začali na vrcholné úrovni jezdit. Skif je zajímavá disciplína, protože jste při ní hodně sami. Na vodě jsme vždycky byli nesmiřitelní soupeři a jeden druhému nic nedaroval.
Vzájemná rivalita vás oba posouvala?
Absolutně, každý chtěl makat o to víc. Pořád jsme se snažili být lepší než ten druhý, což nás posouvalo i před ostatní a oba jsme tak byli úspěšní. Vždycky, když jsem někam přijel, tak jsem věděl, že musím být připraven co nejlépe, jinak mě Synek porazí. Často se stalo, že jeden z nás byl na nejvyšším stupínku a ten druhý hned za ním, ale zrodilo se přátelství.
Které vydrželo dodnes?
Rozuměli jsme si, našli bychom na sobě hodně podobností. Má čeština není dobrá, ale Ondřej se během let v angličtině stále zlepšuje, takže jsme se začali bavit. Důležité je umět uznat a ocenit soupeře, pak si spolu povídáte o tom, jak jste dobří...
Na jaký vzájemný souboj nejčastěji vzpomínáte?
Nejvíce asi na mistrovství světa 2015 ve Francii. Bylo to velmi, velmi těsné finále. Ještě sto metrů před cílem jsme byli úplně vedle sebe, nakonec to bylo o 34 setin sekundy pro Ondřeje a musela rozhodnout cílová fotografie. Dlouho jsem jí pak měl vystavenou na zdi a byl to jeden z faktorů, který mě motivoval pro olympijské Rio.
