Článek
Když jste si prohlížel časy ve svém semifinále, obdivně jste zdvihl obočí. Co vás zaujalo?
Jak to bylo rychlé, protože 3:25,45 je můj asi třetí nejlepší čas vůbec. S tím, že jsem ráno absolvoval rozjížďku na deblu v plném nasazení a dost mě štípla, trošku jsem se z toho vzpamatovával. Věděl jsem, že abych měl na postup, musí to být rychlé, ale nečekal jsem, že to bude až tak rychlé. Čas nasvědčuje, že forma je.
Až do 750 metrů jste byl třetí, čekal jste, že dvojici „uprchlíků“ dojdou síly?
Byli to Brit Lusty a Australan van der Westhuyzen, já s nimi jel už několikrát a věděl jsem, že to pravděpodobně nevydrží. A když jo, tak si tu třetí postupovou pozici pohlídám. Ale bylo to, jak jsem předpokládal, že na osmistovce pěkně zkapali. A ta mladická nerozvážnost je stála velké finále.
Vy jste si pak ve finiši hlídal hlavně Slováka Petera Gelleho?
Já myslel, že už jsem vpředu sám, najednou jsem se podíval doleva a viděl ho. Úkol byl dojet do třetího místa, nicméně mezi třetím a čtvrtým místem byla malá mezera. Chtěl jsem být první, i kvůli nasazení do dráhy, protože v sobotu má foukat protivítr zleva.
Finále se jede už v sobotu po poledni, stihnete nabrat síly?
Máme čas zregenerovat, pak se navečeřím… Mohl bych si trochu postěžovat na oběd, kdy byly na výběr těstoviny, které bohužel špatně trávím, a potom knedlíky. Tak jsem si dal knedlíky a byl z toho rychlý čas. Tak uvidíme, co dokážu v sobotu prodat se správným načasováním formy, pln energie a správným stravováním. (úsměv)
Co si tedy dáte k večeři?
Uvidíme, co bude na hotelu, určitě nic smaženého. Jen něco lehkého a pak zákusek na uvolnění stresu.
Jak se vám bude spát po dvou těžkých jízdách?
To půjde rychle. Lehnu si tak ve čtvrt na jedenáct, a jestli do půl neusnu, bude to pozdě. (úsměv)
