Článek
„V posledních třech letech jsme i kvůli covidové situaci volili ostrov Réunion, teď to vypadá, že bychom se vrátili na dlouhodobý pobyt do australského Penrithu, kde se jela olympiáda v roce 2000. Věřím, že tam budeme s celou mojí tréninkovou skupinou, a případně ještě s dalšími reprezentanty. Je to hodně finančně náročné, snad se povede dát peníze dohromady ze všech možných zdrojů,“ přeje si Prskavec starší.
Minimálně Prskavec s Přindišem mají za sebou povedenou sezonu, byť s hořkosladkou příchutí. Pro dva nejlepší kajakáře světa existuje pro olympiádu v Paříži jen jedno místo. Takže zatímco Přindiš ovládl celkové hodnocení Světového poháru, na Hry se může zejména díky stříbru z MS těšit Prskavec.
Trénovat je tak potřeba více než kdy jindy. Přindiš chce totiž zabojovat o nominaci v kajakkrosu. Reprezentační tým má teď od pondělí čtyřtýdenní volno, 6. listopadu odjíždí zpět na trať do Paříže, kde ho čeká krátké soustředění.
Trenér vodních slalomářů Jiří Prskavec starší (vlevo) a jeho syn Jiří Prskavec na tiskové konferenci.
„Až budeme znát všechny české reprezentanty na OH ve vodním slalomu, začne série tréninkových kempů v Paříži. První týden by měl být hned polovině května po mistrovství Evropy, následně by trať měla být otevřená měsíc před samotnou olympiádou,“ nastiňuje Prskavec starší možnosti. Přístup bude hodně individuální, jelikož trenéři nepředpokládají, že by všichni závodníci chtěli trávit v Paříži celý měsíc.
Hlavní fází přípravy je ale zmíněné soustředění v Austrálii. Zatímco Prskavec by měl odletět už na přelomu roku, hlavní kemp jako takový by měl začít přibližně v polovině ledna. Přindiš pak v rozhovoru pro Sport.cz řekl, že se na detailním plánu ještě domluví.
„S ohledem na to, že už třetí a čtvrtý týden v dubnu čekají další reprezentanty nominační závody, budeme se vracet kolem 10. března,“ popisuje Prskavec starší, jenž je také šéftrenérem české reprezentace.
Obhájce olympijského zlata z Tokia Prskavce čeká ještě v prosinci pobyt v italském Livignu, který se před uplynulou sezonou osvědčil. Náplň? Desítky kilometrů na běžkách denně.
„Livigno mi v loni fungovalo, strávil jsem tam nějakých 16 dní a pak odlétal na Réunion. Bylo znát, že mám fyzickou kondici a byl jsem schopen odtrénovat zase o něco víc. Teď jsou plány stejné, rád bych odjel do Livigna začátkem prosince a dal tam podobnou dobu, možná trochu delší,“ líčí kajakář, jenž se v posledních měsících dokázal prosadit i na kanoi.
